Facebook
Instagram
Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa se uskutečnila jako vpád pěti komunistických zemí v čele se Sovětským svazem na naše území.
Jednalo se o vojska již zmíněného Sovětského svazu, ale také vojska Polska, Maďarska nebo Bulharska. Vojska Německé dekomkratické republiky byla ke vpádu připravena také, ale nikdy ho neučinila. Nezúčastnila se ani Albánie a Rumunsko.
Právě před padesáti lety — 21. srpna 1968 — krátce po příjezdu tanků a obsazení letišť, na kterých přistávala sovětská letadla s další vojenskou technikou, byla obsazena většina důležitých měst v tehdejší ČSSR.
Československá armáda, která měla na starosti ochranu hranic, nepodnikla skoro žádné kroky k obraně, na rozdíl od veřejnosti, která během prvního týdne okupace vyjadřovala silný odpor, čímž zabránila uskutečnění původních plánů k ustanovení otevřeně kolaborantské tzv. Dělnicko-rolnické vlády.
V průběhu invaze bylo nasazeno do československých ulic přibližně 6 300 tanků, které byly následovány velkým počtem pozemních jednotek v odhadovaném počtu 200 000 až 500 000 mužů.
Bylo přerušeno rozhlasové i televizní vysílání, které však bylo rychle obnoveno z improvizovaných studií. Následně došlo k potlačení československého pokusu o reformu socialismu – tzv. pražského jara. Jeho hlavní představitelé —Dubček, Smrkovský, Černík a další byli zatčeni a uvězněni.
Již šestnáct dní po pádu komunistického režimu, dne 3. prosince 1989 vydala československá vláda stanovisko, ve kterém označila srpnovou invazi v roce 1968 za protiprávní, nesoucí všechny znaky porušení mezinárodního práva dvou suverénních států. Nebylo to ale nic platné a část vojsk SSSR zde zůstala až do června roku 1991.
