Běž domů, Ivane. Před 51 lety začala okupace, která ukončila víru v lepší Československo

21. srpna 2019
Facebook
Facebook

Rok 1968 byl v Československu poměrně šťastný, atmosféra se nesla v duchu Pražského jara. Lidé byli uvolnění a po dlouhé době zase spokojení. Vše bylo ale násilně ukončeno 21. srpna 1968 vpádem sovětské armády a vojsk Varšavské smlouvy do země. V dubnu 1969 pak byla obnovena komunistická diktatura a nastalo období normalizace, které pro náš národ znamenalo mimo jiné návrat ke stalinským praktikám.

Konec nadějí

V noci z 20. na 21. srpna roku 1968 vojska pěti zemí Varšavské smlouvy překročila státní hranice Československa. Násilně tím skončil pokus o reformu, která se do té doby slibně vyvíjela. Skončilo osm pozitivních měsíců, které později vešly ve známost jako pražské jaro, tedy období, které představovalo naději, že i v sovětském bloku se dá žít svobodně a beze strachu.

Rozhlasové vysílání

„Všemu lidu Československé socialistické republiky. Včera, dne 20. 8. 1968, kolem 23. hodiny večer překročila vojska Sovětského svazu, Polské lidové republiky, Německé demokratické republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky státní hranice Československé socialistické republiky. Stalo se tak bez vědomí prezidenta republiky, předsedy Národního shromáždění, předsedy vlády i prvního tajemníka ÚV KSČ a těchto orgánů,“ tak začínalo provolání Všemu lidu Československa, které odvysílal rozhlas.

Obsazení důležitých míst

Po příjezdu tanků a obsazení letišť, na kterých přistávala so­větská letadla s další vojenskou technikou, byla obsazena většina důležitých měst. Bylo přerušeno roz­hlasové i tele­vizní vysílání, došlo k zatčení a internaci vedoucích československých představitelů – Dubčeka, Smrkovského, Černíka a dalších. Spontánní masové protesty obyvatel trvaly týden. Vojska Sovětského svazu na našem území zůstala až do roku 1991.

Oběti okupace

Do konce roku 1968 si invaze podle historiků vyžádala 137 mrtvých, další stovky lidí byly zraněny. Nejmladší obětí byl údajně teprve dvouletý slovenský chlapec, kterého na silnici srazila vojenská cisterna, nejstarší pak dvaaosmdesátiletá česká důchodkyně.

Hořící domy

Mnoho Čechů a Slováků bylo zabito či těžce zraněno již první den okupace, a to zejména během střetu sovětských vojáků s davem u budovy Československého rozhlasu v Praze. Několik obětí také zahynulo v hořících domech – buď přímo ve svých bytech, nebo poté, co ve snaze uniknout ohni vyskočily z oken.

Další města

Smrt ale našli i lidé v Bratislavě, Brně či v Košicích. Invaze měla za následek také emigraci přibližně 100 000 lidí do konce roku 1969, dalších 140-250 tisíc lidí pak emigrovalo do roku 1989.

NA FOTOGRAFIE Z OKUPAČNÍHO DNE SE PODÍVEJTE DO GALERIE:

Zavří­t reklamu