Facebook
Instagram
V 60. letech se začala zlepšovat informovanost občanů ČSSR o situaci na Západě. Zahraniční rádiový signál byl sice i nadále rušen, vzrůstal však počet lidí, kteří mohli do kapitalistických států vycestovat. V roce 1965 vyjelo na Západ asi 168 000 našich občanů, v roce 1967 již více než 300 000.
Cílem reformistů bylo provést plánovanou hospodářskou reformu, odstranit starý systém, který ztělesňoval prezident Novotný, a další uvolnění společenských poměrů – vzhledem k tomu, že se jednalo o reformu zevnitř, tak vše samozřejmě pod kontrolou KSČ. Cílový stav se také někdy nazývá jako „socialismus s lidskou tváří“.
V lednu 1968 vystřídal ve funkci tajemníka ÚV KSČ Antonína Novotného Alexander Dubček. Mezi další představitele reformního nebo také obrodného proudu řadíme J. Smrkovského, O. Černíka, Z. Mlynáře či Č. Císaře.
O slovo se začaly hlásit také dříve zakázané či zaniklé organizace – v březnu byl ustaven přípravný výbor pro obnovu Junáka; objevily se rovněž snahy o obnovu Sokola. Zaujmout své místo ve společnosti se pokusily také církve.
Postupně se také objevovaly požadavky na založení dalších politických subjektů a stran, i když stále jen na bázi socialismu. V březnu 1968 došlo k založení antikomunistického Klubu angažovaných nestraníků. Další podobnou organizací byl klub obětí odsouzených K 231. Zazněl rovněž požadavek na zrušení odstavce o vedoucí roli KSČ ve společnosti.
22. března 1968 odstoupil prezident Novotný a na jeho místo 30. března 1968 nastoupil generál Ludvík Svoboda. Personální změny nastaly rovněž na dalších místech – předsedou vlády se stal Oldřich Černík; předsedou Národního shromáždění pak Josef Smrkovský.
Upřesnění podoby, stanovení cílů i způsobu provádění reformy bylo definováno v rámci Akčního programu KSČ, který byl přijat 5. dubna 1968. Obsahoval změny, které chtěli komunisté provést jak v politické oblasti, tak v oblasti ekonomické i kulturní. V ekonomické oblasti plán obsahoval zavedení některých principů tržního podnikání – hlavním cílem měl být zisk podniků a tyto měly být více samostatné. Neřešil ovšem požadavek na existenci více politických stran a nezaručoval vytvoření skutečné demokracie.
To se ukázalo při událostech v srpnu 1968. V noci z 20. na 21. srpna začalo obsazování republiky vojsky „varšavské pětky“. Předsednictvo ÚV KSČ na to reagovalo přijetím provolání, ve kterém uvedlo fakt, že vojska obsazují československé území proti vůli ústavních orgánů a bez jejich vědomí.
