Fenolové injekce v Osvětimi: Aplikovaly se přímo do srdce, zvrácený lékař si za každého mrtvého vyryl do zdi čárku

Ačkoli byla Osvětim původně zamýšlena a prezentována jako pracovní tábor, masové vyvražďování vězňů bylo každodenní záležitostí. A jednou z metod byla právě fenolová injekce. Kromě nemocných zemřeli tímto způsobem také politicky nevyhovující a novorozenci, kteří přišli na svět v této továrně na smrt.

Mala a Edward: Velká láska z Osvětimi připomínala shakespearovskou tragédii, po milencích zbyl jen svazek vlasů

V Osvětimi byly denně fenolem usmrceny desítky lidí

Lékaři SS experimentovali s různými látkami, nakonec byl ale vybrán fenol, který byl nejdříve aplikován intravenózně. Ukázalo se, že k zabití člověka je potřeba 10 mililitrů látky. Při podání přímo do srdce ale jen tři mililitry. Slavný mikrobiolog Ludwik Fleck, jenž v táboře strávil rok, viděl na vlastní oči, jak tyto intrakardiální injekce aplikoval německý poddůstojník denně až několika desítkám osob.

Vězni stáli na chodbě nazí, v domnění, že se budou moci konečně vysprchovat. Němci jim řekli, že než budou moci začít s hygienou, musí se nechat naočkovat. Lidé tak byli, jeden po druhém, odvedeni do místnosti, kde se příslušný zákrok poté provedl. V krematoriích pak končily hory mrtvol.

Tragický příběh vězně, který uprchl z Osvětimi: Po svém dopadení udal rodinu Franciszky Kulig, která mu pomohla. A nebyla sama

Smrtelná injekce přímo do srdce

Za vraždění fenolem byli zodpovědní táboroví lékaři Hans Wilhelm Königdr, Horst Schumann, Horst Fischer a nechvalně známý Josef Mengele. Protože zákrok nevyžadoval rozsáhlé lékařské znalosti, byl tento úkol svěřen i řadovým zdravotníkům, jako byl Josef Klehr, na něhož přeživší vzpomínali s největším odporem.

Během procesu s velitelem tábora, Rudolfem Hössem, vypověděl toto: „Bylo těžké strefit se do žíly, a tak jeden z lékařů SS přišel s tím, že se bude látka vstřikovat přímo do srdečních komor. Mezi žebry jsem tak nahmatal srdce a vstříkl fenol. Vězni padali jeden na druhého. Odtud byla těla odnesena do márnice a poté ke spálení.“

Vzpomínky Jany Dubové: V Osvětimi stanula před samotným andělem smrti, její maminku poslal do plynové komory

Klehr klidně zavraždil otce před očima syna

Klehr při výpovědi dále zdůraznil, že vězni se nebránili, i když někteří z nich věděli, co je čeká. Byli totiž naprosto vyčerpáni. Zůstaly z nich jen kostry. Bývalý vězeň Jan Weiss zavzpomínal na tyto děsivé prožitky takto: „Musel jsem těla zavražděných nosit z místnosti v bloku 20, kde je “propichovali„, chodbou do umyvárny. Často jsem stál od Klehra jen půl metru. Dne 24. září 1942 zabil, přímo přede mnou, mého otce. Toho času ležel na bloku 21 s flegmónou na levé ruce. Odvedli ho náhle, bez upozornění. Klehr mu řekl, že dostane injekci proti tyfu. Vyhrkly mi slzy, nic jsem ale nemohl říci, abych neskončil vedle něho.“

Své si s ním zažil i kapitán Witold Pilecki. Podle něho si to Klehr se sadistickým úsměvem užíval. Dokonce si po každé injekci udělal na zdi čárku. Měl jich tam 14 000. Chlubil se tím jako lovec trofejemi. O tisícovku ho měl překonat polský vězeň Mieczysław Pańszczyk, který se sám a dobrovolně přihlásil k vraždění svých spoluobčanů.

Zdroje informací:
Wikipedia.org: Auschwitz
Wielkahistoria.pl: „Zapadali się w sobie, nie spadając na podłogę“. Dziesiątki tysięcy więźniów Auschwitz poddano „fenolowaniu“