Tragický příběh vězně, který uprchl z Osvětimi: Po svém dopadení udal rodinu Franciszky Kulig, která mu pomohla. A nebyla sama

Jan Nowaczek uprchl z koncentračního tábora 1. září 1941. Jel na kole a na sobě měl nacistickou uniformu, pod níž schovával pruhovaný vězeňský mundúr. Rodinu Kuligových prosil po vyčerpávající cestě o vodu a pomoc. Kdyby jen tušili, že si tím podepisují rozsudek smrti...

Mohlo by Vás zajímat:

Osvětimská gynekoložka Gisella Perl: Raději prováděla potraty, než aby ženy musely podstoupit experimenty Mengeleho

Franciszka žila od dětství v chudobě

K Franciszce nebyl život nikdy laskavý. Narodila se 10. října 1907 ve vesničce Polanka Wielka do rodiny Antoniego a Wiktorii Żmudówých. Rodiče se snažili své děti uživit tím, že pracovali u bohatých farmářů a na panstvích, ale ani to jim nezaručilo důstojný život. Neustále třeli bídu s nouzí. Antoni se tak nakonec rozhodl zkusit štěstí v Americe. Za peníze, které tam vydělal, si rodina pořídila dřevěný dům a šest akrů půdy.

Franciszka strávila na základní škole tři roky. To bylo maximum jejího formálního vzdělání. Na nic dalšího nebyl čas, i ona musela začít pracovat a vydělávat. Když jí bylo šestadvacet, provdala se za Wawrzyniece Kuliga. Téhož dne se vdávala i její sestra Stefanie. Žádná hostina se nekonala, byla to čistě rodinná záležitost. Následující roky živil rodinu hlavně Franciszcin manžel. Jakožto horník měl slušný plat, v roce 1934 byl ale propuštěn, což byl velký problém, do rodiny totiž přibyly tři děti. A ještě horší situace nastala poté, co byl donucen pracovat v Osvětimi (tábor byl nedaleko jejich domova) s koňským povozem. S vězni, kteří mu pomáhali, se Kulig dělil o jídlo, i když tím hodně riskoval. Prozradil jim také svou adresu, kdyby někdy potřebovali... Což byla osudová chyba.

Mohlo by Vás zajímat:

Děsivé svědectví v dopise z Osvětimi: Po kremaci zbylo z každého vězně jen 640 gramů popela

Útěk vězně Jana Nowaczeka

Stalo se to první zářijový den 1941. Zrovna pracovali na poli, když uslyšeli táborovou sirénu. Takto se ohlašoval útěk vězně. Kolem desáté hodiny dopoledne se před domem objevil na kole esesák, jenomže po chvíli kolo zahodil do křoví, vběhl dovnitř a začal ze sebe strhávat oblečení. Když uviděli pruhy, bylo jim jasné, kdo před nimi skutečně stojí. Představil se jako Jan Nowaczek. Řekl, že v táboře strávil osm měsíců. Utekl spontánně, poté, co mu jeden Němec dal opravit kolo. To měl dát dohromady v místnosti, kde byla ve skříňce uložena uniforma. Takovou příležitost si nemohl nechat ujít. Branou projel bez potíží.

Mohlo by Vás zajímat:

Neuvěřitelný příběh Zofie Sterner: Několikrát unikla jisté smrti, z transportu do Osvětimi ji zachránil statečný železničář

Neúspěch a zrada

Rodina mu pomohla: Dovolili mu umýt se, darovali oblečení a také nějaké peníze a jídlo. V noci mu pak Kulig ukázal, kam by měl jít. Všichni byli přesvědčeni o tom, že to zvládne. O devět měsíců později k nim přišli již skuteční esesáci v doprovodu „uprchlíka“. Musel projít krutým mučením, byl neuvěřitelně zohavený. Franciszka popřela, že ho někdy viděla, poznala ho až poté, co začal vyprávět, jak se k němu zachovali. Musela ale zapírat dál, čehož si byli Němci dobře vědomi. Jeden z nich ji začal švihat bičem, přestože musel poznat, že je těhotná. Když to nezabralo, namířil na ni revolver, zatímco další na ni křičel a kopal do ní.

V táboře tak skončila ona a mladší sestra Stefanie. Otci se podařilo uprchnout. Po příjezdu je rozdělili, nedali jim jídlo ani vodu. Franciszka měla po týdnu takovou žízeň, že začala olizovat vlhkost ze zdí. A pak přišly na řadu další výslechy a bití. Po několika dnech se ale stalo nemožné: Propustili ji. Mohla jít. Co se stalo? Dozvěděla se o tom až v srpnu 1942. Obětoval se její muž, vzal vše na sebe.

Po porodu se Franciszka nemohla vzpamatovat. Nejenže u ní pořad klepali další esesáci a zkoumali, zda nenajdou ještě někoho, kdo vězni také pomáhal, ale přibyla také vážná nemoc. Po dalším krutém bití přišla navíc o všechny vlasy. Na konci války se rovněž ocitla bez jakýchkoli prostředků. Opět tak přišla na řadu tvrdá práce, aby měli alespoň na chleba.

A co týče uprchlého vězně, ten zjistil, že se zachrání tím, že bude udávat lidi, kteří mu pomáhali. Odhaduje se, že zradil více než 120 osob. Bylo to ale jen dočasné řešení. Až přestal byl užitečný, popravili i jeho. Zemřel 27. srpna 1942.

Mohlo by Vás zajímat:

Syrová zpověď Heinze Adolfa Ostera: V Osvětimi upoutal jeho pozornost obrovský komín a nasládlá vůně tuku