Odvážný útěk z Osvětimi: Rudolf Vrba a Alfred Wetzler mátli nacistické psy ruským tabákem

Ač byla Osvětim přísně střežená, několika desítkám lidí se poštěstilo tuto továrnu na smrt opustit. Podstatnou část uprchlíků ale dopadli sami nacisté, nebo je zavraždili místní. Alfred Wetzler a Rudolf Vrba měli štěstí v neštěstí, nic z toho je nepotkalo.

Mohlo by Vás zajímat:

Hrůzné svědectví z Osvětimi: Mengeleho pokusy na ročních dvojčatech skončily smrtí

Příběh Rudolfa Vrby

Walter Rosenberg, později Rudolf Vrba, narozený 11. září 1924 v Topoľčanech musel z rasových důvodů opustit studium na bratislavském gymnáziu. V učení pokračoval doma po večerech, přes den pracoval jako dělník. A právě v zaměstnání zjistil, že pro Židy zbyde jen ta nejhorší práce a za nejméně peněz. Když vešly v platnost zákony o deportacích, vzbouřil se. „Možná to bylo proto, že mi bylo tehdy sedmnáct, ale vadilo mi, že jsem teď více Židem než Slovákem a že mě vyhazují z mé vlasti," vzpomínal na pohnuté časy.

Na jaře roku 1942 se rozhodl, že uteče do Velké Británie, kde vstoupí k československým zahraničním jednotkám. Plán byl dostat se přes Maďarsko do Jugoslávie a poté do Anglie. Už v Budapešti se ale začala jevit další cesta jako velmi nebezpečná. Raději se vrátil na Slovensko. Na hranicích ho však odchytla stráž. Zajali ho a zbili. Poté ho chtěli zastřelit. Jenže byla tma a strážní po chvíli zjistili, že překročili území a jsou na Slovensku. Raději utekli a ponechali ho jeho osudu.

Vrba se ale nedočkal klidu. Po chvilce ho zajali pro změnu Slováci a poslali do sběrného tábora v Novákách. I z něho utekl. V rodných Topoľčanech ho však sebral "žandár" a předal Hlinkovým gardistům. Ti pak Vrbu poslali na Východ. Když přijely dobytčí vagóny, věděl, že odtud se již tak lehce nedostane. Vždyť i strojvedoucí měl brigadýrku se smrtihlavem...

Mohlo by Vás zajímat:

Tresty v Osvětimi: Dívky musely běhat nahé po dvoře, další vězni umírali v klaustrofobické temné komoře

Z Majdanku do Osvětimi

Před Osvětimí pobyl Vrba nějakou dobu v Majdanku, kde se seznámil s tím, jak to v takovém zařízení funguje. Byl přizpůsobivý a velmi rychle se učil. Dokázal přežívat a měl jednu nespornou výhodu - v lágru byl sám, bez rodiny. Po nějakém čase se uchytil v kuchyni. Pak ale přišla nabídka práce v zemědělství. Myslel, že si polepší. Ve skutečnosti se jelo do Osvětimi. Ale přesto to bylo dobré rozhodnutí. V roce 1943 esesáci vystříleli prakticky celý Majdanek a tábor zanikl.

Mohlo by Vás zajímat:

Krutý osud 12leté Teresy: V „malé Osvětimi“ ji za krádež jídla ubily k smrti dvě dozorkyně

Rudolf Vrba v Osvětimi

Po dvoudenní úmorné cestě v dobytčích vozech, bez vody a jídla, se Vrba, spolu s dalšími, ocitl před branami Osvětimi. Psal se 29. červen 1942. Obrovského nápisu "Arbeit macht frei" si nešlo nevšimnout. Že se ocitl v pekle, poznal Vrba, nyní vězeň číslo 44070, záhy. Další den ráno uviděl těžký vůz tažený skupinkou Ukrajinců. Ti ho přistavili k budově bez oken. Náhle se otevřely dveře a z temnoty vylétlo nahé lidské tělo. Poláci, kteří stáli venku, chytali ta neuvěřitelně vyhublá těla jen tak ve vzduchu. Jakmile bylo na voze asi dvě stě těl, odtáhli ho Ukrajinci pryč.

4 months later Rudolf Vrba escaped from the camp with another Jewish prisoner Alfred Wetzler. They met secretly with members of the Jewish community council in Zilina, and submitted their account about what they had seen in Auschwitz. pic.twitter.com/QXqAJQtvvv

— Auschwitz Memorial (@AuschwitzMuseum) January 15, 2021

Vrba měl štěstí v tom, že byl zařazen do komanda, jehož denní náplní nebyla smrt, ale vykládání zásob určených pro esesáky. Nakonec po různých peripetiích skončil na Kanadě, což byl název komanda, které třídilo věci po zemřelých. Tam si uvědomil, že se na Židech nepáchá jen genocida, ale také loupežná vražda. Avšak ani zde se dlouho neohřál. Putoval na nechvalně proslulou rampu, kde se rozhodovalo o životě a smrti. Na počátku roku 1943 byl převelen do druhé části Osvětimi - Březinek. Zde na něho dopadla největší deprese. Cítil jen nasládlý pach z krematoria a puch rozkladu. Čím dál více přemýšlel nad tím, že musí utéct.

Mohlo by Vás zajímat:

Tresty v Osvětimi: Dívky musely běhat nahé po dvoře, další vězni umírali v klaustrofobické temné komoře

Seznámení s Alfredem Wetzlerem

Právě v Březince se Rudolf Vrba seznámil s Alfredem Wetzlerem, který s ním utekl. Přisahali si, že až se dostanou na svobodu, řeknou pravdu všem, kteří budou naslouchat. V Osvětimi byly dva střežené okruhy - malý vnitřní a velký vnější. Mezi těmito dvěma okruhy si vybudovali provizorní úkryt ze dřeva, které mělo původně sloužit na výstavbu dalších baráků. Díky kontaktům v Kanadě získali civilní šaty a ruský tabák, který mátl smysly psům, jenž je mohli vyčmuchat. A pak to přišlo. Po jejich zmizení byl vyvolán poplach a během následujících tří dnů byly zesíleny hlídky. Po jejich odvolání měli Vrba s Wetzlerem volnou cestu k útěku.

Přes Polsko se dostali do Beskyd, pak do Žiliny. Tam je nejprve vyslechla místní židovská rada. Až poté se začalo jejich svědectví pomalu šířit do celého světa. A nezahálel ani Vrba. Přidal se k partyzánům. Po válce vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou a stal se odborníkem v oblasti biochemie mozku a výzkumu rakoviny. Z Československa emigroval v roce 1958. V zahraničí působil na několika univerzitách. Svědčil také v procesech s esesáky a účastnil se natáčení dokumentů. Zemřel v roce 2006. Alfred Wetzler zůstal na Slovensku až do své smrti v roce 1988.

Zdroje informací:

Wikipedia.org: Rudolf Vrba

Paměť národa: Zpráva o velikém neštěstí. Příběh Rudolfa Vrby, který utekl s Alfredem Wetzlerem z Osvětimi

Galerie Rudolf Vrba a Alfréd Wetzler: Utekli z Osvětimi, aby zachránili statisíce lidí...

+ 3 fotky + 4 fotky