Facebook
Instagram
Oscarový klenot české filmografie a zároveň film, který neskousl komunistický režim a na 20 let ho uzamkl do trezoru. To jsou Ostře sledované vlaky Jiřího Menzela, film podle románu Bohumila Hrabala. Hlavní roli si zahrál mladinký Václav Neckář. Jak probíhalo natáčení a jaké další zajímavosti se o tomto výtečném filmu dají zjistit?
Menzel původně nabídl roli přednosty stanice slavnému neherci Janu Vostrčilovi, ale ten ji ze zdravotních důvodů odmítl. Postavu nakonec hrál také neherec, scenárista Vladimír Valenta.
Nové normalizační vedení Barrandova chtělo, aby režisér Menzel projevil pokání tím, že se veřejně vzdá Oscara, který získal za Ostře sledované vlaky. Nakonec se jeho pokáním stal film Kdo hledá zlaté dno.
Scénář vznikal při dlouhých procházkách Bohumila Hrabala a Jiřího Menzela po Nymburku a Praze.
Režisér Jiří Menzel si ve filmu zahrál malou epizodní roli lékaře.
Americký týdeník Time zařadil film do stovky nejlepších filmů všech dob.
Málokdo možná ví, že kamerové zkoušky na roli Zdeňky úspěšně podstoupila i zpěvačka Helena Vondráčková. Ta však o roli přišla, když režisér Jiří Menzel obsadil do filmu Václava Neckáře, kterého Helena převyšovala, což byl prý hlavní důvod, proč do filmu nakonec nebyla obsazena.
Předlohou se stala skutečná událost, a to výbuch německého muničního vlaku, odpáleného časovým spínačem podskupinou partyzánské skupiny Podřipsko z Lysé nad Labem 2. března 1945 nedaleko železniční stanice Stratov, a zážitky Bohumila Hrabala z nádraží v Kostomlatech nad Labem, kde na konci války zastával funkci výpravčího.
O tom, že byl film oceněn Oscarem, se Václav Neckář dozvěděl z novin.
Honorář Václava Neckáře činil 160 Kčs denně. Za celý film si přišel na 9 000 Kčs.
Filmoví kritici New York Times zvolili Ostře sledované vlaky jedním z deseti nejlepších filmů roku 1967.
Přes popularitu, kterou role výpravčího Hubičky Somrovi přinesla, mu paradoxně zchladila vztahy s otcem, který s ním na čas přestal mluvit. Celý život totiž pracoval u dráhy, a tak postavu svůdníka Hubičky bral jako urážku počestnosti železničářů. Zvláště se mu nezamlouvala závěrečná razítkovací scéna.
Ruka, která v detailu otiskává razítko na Zdeniččin zadeček není Josefa Somra, ale režiséra Menzela.
Vlastimil Brodský byl Menzelem schválně obsazen proti typu do role kolaboranta, jelikož, jak tvrdil, „darabák hrající darebáka není zajímavý“. Právě Brodského znal jako člověka mírného, dobrého a hodného. Tedy ideálního pro tuto roli.
Sovětská kritika čpěla na film a tvůrce zdrcující kritiku pro znevážení protinacistického odboje. Vadilo jim, že Miloš není uvědomělým odbojářem a hrdinou se stane jen tak mimochodem, jelikož ho nezajímá nic jiného než jeho osobní problémy. A co hůře... erotické osobní problémy.
Slavná razítkovací scéna byla málem vystřižena, protože neodpovídala představě soudobého válečného hrdinství. Ve filmu zůstala poté, co ji testovací publikum při předpremiérovém uvedení ocenilo smíchem.
