Mirka (27): Přítelova lest mě natolik znechutila, že jsem mu dopřála opět svobodu. Ubožáka vedle sebe nechci

červené nehty
Zdroj: Freepik

Mirka chodila s Pepou necelý rok. Vše klapalo, až na Pepovu šetřivou povahu. Jejich vztah ztroskotal na nechutné lsti, kterou Pepa Mirku testoval. 

Adéla Šťastná
Adéla Šťastná 29. 11. 2024 07:00

S Pepou jsem se seznámila na výletě. Byla jsem se svým psem v Krkonoších na výletě a zastavila se na malé občerstvení na jedné boudě nad Harrachovem.

Osudové setkání jsme v tom viděli oba

Dali jsme se tehdy do řeči. Líbil se mu můj pes Roky a ptal se, co je to za rasu. Byla jsme zvyklá, nebylo týdne, aby se na mého portugalského vodního psa někdo nezeptal. Smáli jsme se té neskutečné náhodě, že bydlíme ve stejném městě a potkáme se o sto kilometrů jinde. Pepa ze mě vymámil telefonní číslo. Ale nevěřila jsem, že mi zavolá. Pepa překvapil a ozval se mi ještě toho dne večer. Domluvili jsme se, že zajdeme na procházku. Takto jsme spolu začali venčit Rokyho. Vyhovovalo mi to, neměla jsem pocit, že svého chlupatého miláčka zanedbávám a navíc mě odpolední výlety opravdu bavily.

Celé léto i podzim jsme strávili venku. A noci v mém bytě. Pepa vždy donesl lahev vína a já zajistila večeři. Zažívali jsme spolu nádherné chvíle. Pepa bydlel ještě s rodiči a šetřil si na byt. Často hovořil o svých rodičích a bylo vidět, že mají hezký vztah. Já takové štěstí neměla. Od rodičů jsem odešla hned, jak jsem byla plnoletá. Nicméně to asi bylo tím, že jsem měla složitou pubertu, oni ze mě byli nešťastní a říkali jsme si v hádkách ošklivé věci. Oboustranně. Dnes s rodiči vycházím dobře. Veškeré návštěvy u nich jsou v příjemném duchu. Ale bydlet bych s nimi nechtěla, ač je mám opravdu ráda.

Stačilo málo a z přítele se vyklubal skrblík

Devět měsíců jsme nikde nebyli. V kině nebo na večeři, v divadle ani na žádném výletě, co by stál nějakou korunu. Procházka a můj byt. To byla veškerá náplň našeho vztahu. "Pepi, co kdybychom něco podnikli. Třeba šli za kulturou?" nadhodila jsem. Pepa mi odpověděl, že klidně a ať něco seženu. Jeho reakce mě zarazila. Ale přijala jsem to. Prostě nebyl ten, který by se vyznal v tom, jaké divadelní představení stojí za to. Vybrala jsem, zaplatila a Pepovi napsala kdy a kde. Přišel na čas a poděkoval mi za pozvání. Vůbec jsem nevěděla, jak se zachovat. Styděla jsem se, a tak jsem to nechala být.

"Příště něco zajistíš ty a už teď se těším," řekla jsem Pepovi, když jsme vycházeli z divadla. Uplynul měsíc a žádná akce ze strany Pepy nevzešla. Ale blížily se moje narozeniny a já si malovala vzdušné zámky, čím mě Pepa překvapí. Asi týden před termínem mi Pepa řekl, že si už asi dva týdny láme hlavu, co by mi měl koupit, ale že na nic nepřišel. Požádal mě, abych mu napsala na papírek, co by mi udělalo radost. Cítila jsem zklamání. A začala pochybovat o tom, zda vedle sebe chci muže bez fantazie.

Ubožáka vedle sebe nechci

Pár hodin jsem přemýšlela, co mám na papírek napsat. Rozhodla jsem se, že napíšu pět věcí. Od levné po drahou. Pepa si bude moci vybrat. Uvedla jsem krém na tělo za dvě stovky, rychlovarnou konvici za šest stovek, parfém za dvanáct stovek, dárkový poukaz do oblíbeného obchodu za dva tisíce a pak zlatý náramek za pět tisíc. Když jsme se s Pepou viděli, papírek jsem mu předala. Pepa se na papírek ihned podíval a začal se smát. V obličeji měl výraz, který jsem u něj nikdy neviděla a jeho smích zněl křečovitě.

"To jsem si myslel, že budeš naprosto nesoudná. Potvrdilo se. Byl to test, jak náročná jsi. Nechodíme spolu ani rok a ty už chceš náramek za pět tisíc. Další z mnoha žen, co vidí v chlapovi chodící peněženku," chrlil na mě Pepa. "Uklidni se, co si to dovoluješ. Napsala jsem tam pět věcí v různých cenových kategoriích a jasně tam je psané, že mě potěší jedna z uvedených věcí. Celý rok u mě spíš, koupeš se, jíš večeře a doneseš vždy jen víno. Divadlo jsem platila taky já. I kdybys mi koupil všechno, tak to bude málo jako kompenzace za moje náklady spojené s naším vztahem. Tak ze mě laskavě nedělej nějakou zlatokopku," nenechala jsem se urážet. Jenže Pepa měl odpověď na vše. Jeho argument o tom, že ke mně jezdí autem, a to taky něco stojí, jsem slyšela jen z dálky. Ubožáka za partnera nechci.

Další příběhy ze života →


Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Marta Jandová obětovala rakovině prsa, vaječníky i šanci na druhé dítě: Nechtěla jsem umřít jako bratr a maminka

Marta Jandová obětovala rakovině prsa, vaječníky i šanci na druhé dítě: Nechtěla jsem umřít jako bratr a maminka

Související články

Další články