Linda (29): Zamilovala jsem se do otce svého přítele. Nechci rozbít rodinu, ale nemůžu si pomoct

Linda se seznámila s otcem svého přítele a ten jí natolik imponoval, že se do něj zamilovala. Profesor dějepisu, postarší pán, co se chová galantně, to na Lindu platilo. A také jiskra v oku a zdravý pohled na svět, který jeho synovi chybí.

Michaela Hájková
Michaela Hájková 19. 08. 2025 15:00

Vždycky jsem si myslela, že mám jasně vyhraněný typ, co se týče chlapů. Líbili se mi muži mého věku, spíš extroverti, s nadhledem a smyslem pro humor. Nikdy by mě nenapadlo, že půjdu do kolen, když uvidím staršího pána v saku, který si poctivě leští brýle a s úsměvem cituje Komenského. Jenže přesně to se stalo – a navíc jde o tátu muže, se kterým právě chodím.

Setkání, které ve mně něco zlomilo

S přítelem jsem byla tři měsíce, když mě poprvé pozval na rodinný oběd. Věděla jsem, že jeho táta je profesor dějepisu, ale nepřikládala jsem tomu žádnou váhu. Čekala jsem seriózního staršího pána, který nás formálně přivítá a pak se stáhne do své pracovny.

Jenže místo toho přišel ke dveřím, otevřel mi s takovou elegancí, že jsem na okamžik zapomněla pozdravit, a hlubokým hlasem pronesl: „Tak vy jste ta půvabná Linda, o které jsem toho tolik slyšel.“

Byl vysoký, štíhlý, vlasy měl už prokvetlé šedinami, ale upravené. Měl na sobě tmavé sako a na konferenčním stolku ležela rozečtená kniha o husitských válkách. Mluvil s klidem a jistotou, kterou jsem u mužů mé generace nikdy nezažila.

Když při obědě vyprávěl historky z cest po Evropě, o svých studentech a starých mapách, připadala jsem si jako v jiném světě. Uměl také naslouchat a reagovat tak, že jsem měla pocit, že opravdu vnímá každé slovo. Nebyl to jen zdvořilý zájem – jeho oči se smály, a přitom mě zkoumaly s jemným, téměř nepostřehnutelným podtónem. Ten pohled jeho syn rozhodně nezdědil. Měl spíš velké „psí“ oči po matce.

Nikdo by to nepochopil

Začala jsem se na další návštěvu těšit víc, než bylo zdrávo. Při konverzaci s přítelem jsem se přistihla, že počítám, kolik dní zbývá do chvíle, než zase uvidím jeho otce. Znělo to absurdně – on šedesát pět, já dvacet devět – přesto mě k němu něco táhlo. Byl zvídavý, měl otevřenou mysl, jeho věk byl vážně jen číslo.

Vím, že kdybych to někomu řekla, asi by mi vysvětlil, že je to jen fascinace autoritou nebo že hledám otcovskou figuru. Možná na tom něco je. Ale já vím, že to není jen obdiv. Je to přitažlivost, která mi rozbuší srdce, když se mě lehce dotkne na rameni, když mi podává talíř, nebo když se nakloní a polohlasem mi vysvětluje nějakou historickou souvislost.

Je to džentlmen. Ten typ muže, který vstane, když žena přijde ke stolu, který si pamatuje, že mám ráda čaj s citronem a který se nikdy nesměje mým slabším znalostem, ale trpělivě mě učí. V jeho přítomnosti mám pocit, že jsem někým víc. A díky němu jsem si nakoupila spoustu knih o historii. Přítel se už tvářil lehce podezíravě. „Ty jsi teď nějak paf z dějepisu, koukám,“ pronesl.

Zakázaná zóna

Přítel snad nic netuší a já si nejsem jistá, jestli by si jeho otec vůbec někdy připustil, že by mezi námi mohlo být něco víc. Možná mu připadám jen jako sympatická mladá žena, možná si všímá mého zájmu, ale ze slušnosti toho nikdy nezneužije. Určitě je to dobře – protože vím, že by to rozbilo nejen můj vztah, ale i jejich rodinu.

Jenže stejně si někdy večer před spaním představuju, jaké by to bylo, kdybych byla s mužem, který mě dokáže fascinovat každým slovem a který by mě držel za ruku s jistotou, že ví, kam mě vede.

Další příběhy ze života →


Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je pouze ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Napište nám na [email protected].

Související články

Další články