Jiřina chodí s Romanem několik měsíců. Když jeho otec slavil kulaté narozeniny, Roman se rozhodl, že při té příležitosti rodině představí svou novou přítelkyni. Ta se na oslavě zapsala dost netradičně.
„Jířo, rád bych tě pozval na naši rodinnou oslavu. Křest ohněm. Seznámíš se rovnou s celou rodinou,“ smál se můj přítel Roman. Sám měl už první návštěvu u mých rodičů za sebou.
Velké přípravy nebraly konce
„A co mám tedy koupit tvému tatínkovi k narozeninám? Co má rád? Co třeba rád jí nebo má nějakou zálibu?“ vyzvídala jsem na příteli. Ale ten o svém otci prakticky nic nevěděl. Docela mě to překvapilo. Svoje rodiče znám a vždy jim dávám osobní dárky. Ale vsadila jsem na klasiku. Jídlo má rád každý.
Oslavenci jsem koupila lahvinku dobrého rumu, šišku salámu, nějaké rybičky v konzervě a luxusní paštiky. Celé jsem to sama zabalila do hezkého proutěného košíku, který jistě využije buď na zahradě, nebo s ním může chodit na houby. Dala jsem si záležet, a na oslavu jsem si pořídila nové šaty, hezky jsem se nalíčila a učesala.
Na prvním setkání velice záleží
Při cestě na oslavu mě napadlo, že bych mohla Romanově mamince koupit květinu. Zabodovala jsem. Maminku to velice potěšilo, a i jeho otec byl překvapen, že jsem si dala práci s jeho darem. Na oslavě jsem se cítila dobře. Jedlo se, pilo a příbuzní mě zahlcovali otázkami. Byli zkrátka zvědaví. Ale na to jsem byla připravená.
„Hele, bacha. Máma moc dobře nevaří. Vše je tvrdé a bez chuti,“ zašeptal mi Roman, když se na stůl začalo nosit jídlo. Myslela jsem si, že Roman přehání. Jedlo se, pilo a dost jsme se smáli. Roman měl vtipného strejdu, a tak jsem se řehtala od ucha k uchu. A najednou jsem uslyšela: „Jé, tobě chybí zub!“
Nechápu to, ale je to tak
Vyskočila jsem ze židle a letěla na toaletu. Skutečně. Chyběl mi přední zub. Kdysi jsem si svůj zub urazila hned u dásně a zubař mi nový vymodeloval z bílé kompozitní výplně. Vydržel mi dobrých dvacet let a v nejméně vhodný okamžik jsem o něj přišla. A co hůř, pravděpodobně jsem ho i snědla. Maso, které podávala maminka, bylo opravdu velice tvrdé a vysušené.
Chvíli jsem zaraženě seděla a cítila se trapně. Celá rodina se smála tomu, že jsem snědla zub. Bohužel existují i fotky, kde se směji s otevřenou pusou a jsem bez zubu. Do nové rodiny jsem se tak uvedla opravdu netradičně. Až budu u přítelových rodičů jíst příště, budu si dávat větší pozor na zuby. Měla jsem být víc opatrná, přítel mě varoval.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].