Eliška (27): Jako malé jsme si slíbily společnou svatbu. Já se ale vdávat nechci a kamarádka to bere jako zradu

Na základce jsme si s kamarádkou slíbily, že se jednou vdáme spolu. Ne jako spolu navzájem, ale že budeme mít svatby ve stejný den, že budeme mít stejné šaty, stejné vlasy, stejné kytky. Tehdy nám to připadalo jako nejdůležitější plán života. Byly jsme děti.

Eva (28): Představy o skvělé budoucnosti mi nevyšly. Rodině lžu, abych je nezklamala

Každá žijeme jinak

Jenže když jsme dospěly, naše životy se začaly rozcházet. Sára šla ze vztahu do vztahu s představou, že každý by mohl být „ten pravý“. Já jsem se víc poznávala, víc cestovala, víc zkoušela různé práce a vztahy. A někdy kolem třicítky jsem si uvědomila, že se vdávat nechci. Ne že bych byla proti vztahům, jen mě nelákala představa usedlého života.

Když mi oznámila, že se bude vdávat, radovala jsem se s ní. Pomáhala jsem vybírat šaty, dort i hudbu. Ale jakmile se zeptala, kdy to čeká mě, řekla jsem jí poprvé nahlas, že se do manželství neženu. Reakce mě zaskočila. Z tváře jí zmizel úsměv a ztuhla. Brala to osobně, jako bych zrušila nějakou přísahu, kterou jsem jí dlužila.

Začala mi vyčítat, že jsem jí to nikdy neřekla. Že jsme si přece slíbily, že půjdeme životem stejně. „Teď si připadám staromódně a konzervativně. Jako by ses na mě dívala svrchu.“ Pokoušela jsem se jí vysvětlit, že to nemá nic společného s ní, ale vůbec to neposlouchala.

Linda (34): Všechny moje kamarádky jsou vdané a mají děti. Myslela jsem si, že jsem pozadu, ale změnila jsem názor

Zrušila pozvání

Napětí rostlo týdny. Přestala mi psát o přípravách, skoro se mi přestala ozývat. A pak mi jednoho večera poslala dlouhou zprávu. Psal ji její snoubenec. Napsal, že si přeje, abych se na svatbě objevila jen krátce, protože moje „negativita vůči manželství“ prý Sáru stresuje. A že by bylo lepší, kdybych o svých názorech přede všemi nemluvila.

Bylo to absurdní. On mi zakazoval mluvit o vlastním životě, abych náhodou nenarušila jejich svatební náladu. Jenže ten šok přišel až po pár hodinách, když mi sama napsala, že s jeho zprávou souhlasí. Že prý potřebuje klid a že nechce, abych jí připomínala, že zahodila svůj život kvůli slibu ze základky.

Seděla jsem na gauči s telefonem v ruce a nemohla jsem tomu uvěřit. Opravdu se vdává jen kvůli tomu, že jsme si kdysi na základní škole něco slíbily? Na svatbu jsem nakonec stejně šla, aspoň na obřad, ale držela jsem se zpátky a jen jsem jí potichu přála, aby si byla svým rozhodnutím jistá a jednoho dne nelitovala.

Daniela (26): Slíbila jsem mámě, že se nevdám, dokud si nenajde partnera. Nakonec jsem to musela porušit

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].