Jana (36): Doma mám pět chlapů a život trávím u plotny. Z mé kuchyně stala závodní jídelna

„Jednou zjistíš, že malé děti jsou bezproblémové. Počkej za pár let,“ utkvěla mi v hlavě věta, kterou kdysi pronesla moje maminka. A asi věděla svoje. Taky měla tři děti.

Dagmar (36): Bývalý manžel asi neví, že malé děti vše vykecají. Jeho nové auto nezůstalo bez povšimnutí

Výchova dětí je složitá a náročná

Moje mamka sice asi měla svoje zkušenosti, ale dost odlišné od těch mých. Já byla nejstarší a pak se mamce narodili ještě dva synové v pětiletém rozestupu. Takže můj nejmladší bratr je o deset let mladší než já. Takže od deseti let jsem musela doma hodně pomáhat. Hlídala jsem bratry a když jsem byla starší, tak jsem každý pátek musela vyluxovat celý byt a utřít prach.

V naší rodině se zásadně vařilo jenom o víkendu. V pracovní dny nám maminka namazala k večeři každému chleba s paštikou a bylo. „Kuchyně se zavírá. Kdo má hlad, musí vydržet do rána,“ pronesla maminka. A bylo. Komu kručelo v břiše, měl smůlu. A tak jsme se nikdy nad jídlem neofrňovali. Co bylo na talíři, to jsme rychle snědli. A když byla upečená bábovka, byli jsme nadšení.

Dana (60): Prodala jsem chatu, abych pomohla dětem s bydlením. Nezachovaly se ke mně hezky

Věčně hladová trojčata mi dávají zabrat

Péče o čerstvá trojčata byla složitá, ale co zažívám nyní, když je synům patnáct let, to jsem nečekala. Mám pocit, že mě za chvíli děti sežerou. V podstatě neznám nic jiného, než jezdit do obchodu s jídlem a stát u sporáku. Když jsem se snažila zavést stejný model výchovy jako jsem měla já, narazila jsem. , Synům rozhodně studená večeře v podobě namazaného jednoho plátku chleba nestačila.

Každý ze synů snědl pět namazaných krajíců chleba se šunkou a sýrem. A za hodinu se mě ptali, co bude k večeři. Asi svůj apetit zdědili po svém otci, který ač je štíhlý, tak má neustále v ruce nějaké jídlo. Takže můj úděl je jasný. Svůj život strávím v kuchyni. Navíc po smrti tchyně s námi bydlí i tchán. Já a pět chlapů. To znamená jediné. Vyhodila jsem malé hrnce, protože u nás se vaří jídlo ve velkém.

Marek (33): Oženil jsem se jen kvůli dítěti a tlaku okolí. Byla to největší chyba v mém životě

Musím se všemu smát, abych se nezbláznila

„Svíčková...mňam...to si dám rád. Maminko, dám si deset knedlíků“, křičel jeden syn. A druhý i třetí si poručili stejnou porci. Manželova porce čítá osm knedlíků a tchán už moc nejí, takže mu stačí běžná porce. Já sním knedlíky tři. Občas si někdo přidá, a tak běžně k obědu sníme tři šišky houskových knedlíků.

Jsem ráda, že jsou kluci zdraví, že jim chutná a že to jsou čiperní a nezbední kluci. Ale můj úděl je jasně daný. Čeká mě ještě minimálně pět let, kdy budu stát každé odpoledne u sporáku. Teplá večeře je u nás standard. A o víkendu dopoledne vařím oběd a po jídle hned začínám vařit večeři, dokud jsem při síle. Málokdy se stane, že se u nás něco vyhodí. Neexistuje, u nás se vše sní. Ještě, že jsem nepodlehla touze na čtvrté dítě a naivnímu snu mít i dceru. Při mé smůle by to byl zase kluk a to bych se asi zbláznila.

Petr (41): Místo rozvodu přišel těhotenský test. Manželka si mě chce pojistit druhým dítětem

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].