Pavla (30): Na rodičovské jsem ztratila svobodu i poslední zbytky hrdosti. Manžel mi vyčítá i lízátko pro syna

Moje těhotenství bylo velké překvapení. S Petrem jsme byli v té době jen několik měsíců a ještě spolu ani nebydleli. Ale byli jsme hodně zamilovaní a věřili jsme, že vše zvládneme a bude z nás šťastná rodina. Všechno se díky tomu urychlilo. Přestěhovala jsem se k Petrovi a vzali jsme se ještě před narozením syna.

Vlasta (32): Z mého muže se vyklubal vypočítavý lakomec. Hlídá si každou korunu a peněženku často zapomíná doma

Souhlasila jsem se společným účtem

Dokud jsem pracovala, byla jsem zvyklá přispívat na domácnost stejným dílem a žádné neshody okolo plateb a utrácení nevznikaly. Všechno se změnilo, když jsem nastoupila na mateřskou. Manžel tehdy přišel s nápadem, který se zdál rozumný. „Pavli, po dobu tvé rodičovské budeme muset trochu šetřit. Bude nejlepší, když tvůj příspěvek bude chodit na náš společný účet. Budeme v tom mít lepší přehled,“ navrhl mi.

Nebyla jsem z toho úplně nadšená, ale neměla jsem důvod mu nevěřit a na jeho návrh jsem kývla. Vlastně mi imponovalo, že je tak zodpovědný a chce mít rodinné finance pod palcem. Netušila jsem, k čemu jsem se upsala. Brzy se ukázalo, že to nebyl jen nevinný návrh. Brzy mi došlo, že pod kontrolou nemá jen peníze, ale i mě. A já svého muže nepoznávala...

Jednou jsem přinesla domů nové zimní botičky pro syna. Jen na ně mrkl a hned se zamračil. „Kolik stály?“ zeptal se naštvaně. „Byly ve slevě, stály jen pětistovku. To je je skvělá cena. Jsou kvalitní a nepromokavé,“ pochlubila jsem se. Jenže Petr mé nadšení vůbec nesdílel. A díval se na mě, jako bych svou rodičovskou utratila za luxusní kabelku.

„Pět set? Proč tolik? Vždyť z nich za chvíli vyroste,“ reagoval podrážděně. „Sotva chodí, klidně jsi mu mohla koupit nějaké v bazaru, ne?“ Šokovaně jsem na něj koukala a snažila se mu argumentovat, ale marně. Nakonec mi jako malému dítěti přikázal: „Odteď se mnou budeš každý větší výdaj konzultovat. Vidím, že budu muset hlídat, za co utrácíš.“ Cítila jsem se strašlivě ponížená, jako bych byla nesvéprávná. Ale neměla jsem sílu na další hádku.

Michal (45): Manželka tajně utrácela naše úspory. Zvládla dokonce financovat i svého milence

Vyčítá mi i malé radosti pro syna

Pořád jsem doufala, že Petr dostane rozum a svoje slova nebude myslet tak vážně. Ale to jsem se velmi spletla. Od té chvíle začal zkoumat každý můj nákup. Prohlížel účtenky a komentoval i drobnosti, jako lízátko pro malého. „Proč mu zase kupuješ sladkosti? Vůbec to nepotřebuje,“ slyšela jsem, když jsem synovi chtěla udělat radost. Nechápala jsem, proč tak vyvádí kvůli pár korunám.

A když jsem se zmínila, že bych šla s kamarádkou a jejím synem do dětské herny, spustil se křik. Proč bychom měli platit za „takové nesmysly“, když můžeme jít na hřiště za domem, které je zdarma. Moje argumenty ho opět vůbec nezajímaly. V tu chvíli mi došlo, jak velkou chybu jsem udělala. Nejen s tím společným účtem, ale i s tím, že jsem se vrhla do manželství s člověkem, kterého jsem pořádně nepoznala.

Kvůli penězům se hádáme skoro denně a já se cítím naprosto bezmocná. Napadlo mě, že bych mohla říct o peníze rodičům, ale stydím se jim přiznat, jak to u nás chodí. Od začátku Petra neměli moc v lásce a vím, že by se do toho okamžitě vložili, což by situaci jen zhoršilo.

Daniel (55): Naštvaně sleduji svého syna, který neumí vydělat peníze. Chce jen pohodlný život

Musím najít nějaké řešení

Cítím se stále víc v pasti a ve velkém stresu. Mám strach jít i na běžný nákup potravin, protože vím, že Petr zase najde něco, co jsem podle něj koupila zbytečně nebo příliš draze.

„Opravdu musíme řešit každou položku na účtence?“ vybuchla jsem nedávno vyčerpaně.

„Jen se snažím, abychom měli výdaje pod kontrolou a nedostali se do potíží,“ opakuje pokaždé, když se pohádáme. Ale mne jeho slova urážejí. Vadí mi, že mě manžel vnímá jako marnotratnou a nezodpovědnou. Přitom nemám dojem, že bych zbytečně utrácela. A určitě na tom nejsme tak špatně, abych synovi nemohla koupit zmrzlinu nebo mu dopřát trochu zábavy. Vím, že kdybych měla nějaké své našetřené peníze, cítila bych se volněji. Představa, že takhle budu žít ještě nejméně rok a půl, než se vrátím do práce, mě naprosto děsí. Musím najít nějaký způsob, jak to vyřešit.

Helena (72): Vnučka mi svěřila peníze ze svatby. Utratila jsem je za dovolenou a mixér

Názor vztahové koučky

Příběh Pavly otevírá citlivé téma finanční kontroly ve vztahu. Je rozdíl mezi odpovědným hospodařením a situací, kdy jeden partner přebírá plnou moc nad penězi a skrze ně i nad druhým člověkem. Pokud je každý výdaj zpochybňován, konzultován pod tlakem a provázen ponižujícími komentáři, nejde už o péči o rozpočet, ale o narušení rovnováhy ve vztahu.

Pavlinin pocit ponížení a strachu z běžného nákupu je důležitým signálem. Dlouhodobá finanční kontrola může oslabovat sebevědomí, zvyšovat závislost a vytvářet dynamiku, ve které jeden partner rozhoduje a druhý se musí obhajovat. To může postupně narušovat pocit vlastní kompetence i důstojnosti.

Z terapeutického hlediska by bylo vhodné směřovat práci k posílení Pavliny finanční autonomie, k obnovení jejího pocitu kompetence a k jasnému vymezení hranic v oblasti společných financí. Současně by u manžela bylo přínosné zaměřit se na uvědomění, že kontrola a dohled nejsou totéž, co zodpovědnost, a na hledání způsobu, jak o financích jednat partnersky, nikoli mocensky.

Mgr. Jana Hazuková, terapeutka, koučka psychoenergetické transformace mysli, práce s emocemi a prožíváním. Více se dozvíte zde.

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].