Daniel (55): Naštvaně sleduji svého syna, který neumí vydělat peníze. Chce jen pohodlný život

Už jsem přestal svého syna Milana řešit. Nikdy jsem ho nechápal a už ho asi nikdy nepochopím. Jen se jeho povahou trápím a stejně s tím nic neudělám.

Jana (58): Syn se snachou přišli o byt a nastěhovali se ke mně. Nečekala jsem, že se mě pokusí vyštvat z domu

Jsem jiný a myslel jsem, že syn je po mně

Už při škole jsem chodil na brigády. Potom jsem se oženil a vnímal jsem jako svou povinnost, aby se moje rodina měla dobře. A tak jsem občas měl dvě zaměstnání nebo chodil na přesčasy. Bylo pro mě naprosto přirozené, abych zajistil svou rodinu. Těšilo mě, že jsme měli peníze na výlety a na dovolenou.

Každý rok jsme létali do Turecka nebo Řecka. Měli jsme auto, nový nábytek doma a manželka si mohla kupovat moderní oblečení. Nikdy jsem od rodiny neslyšel výtku na to, že něco nemáme nebo že je manželka nespokojená s tím, že si něco nemůžeme dovolit.

Majka (40): Syn tvrdil, že se kouká jen na videa o vaření. V jeho zprávách jsem ale našla šokující informace

Můj syn moje geny moc nezdědil

Dcera je podnikavá, ale syn mi dělá starosti. Milanovi je třicet let a má malé dítě. Bydlí s manželkou v jednom pokoji v domě jejích rodičů. Kdykoliv mladá rodina přijde k nám na návštěvu, posloucháme historky o tom, jak je společné soužití psychicky náročné. Ale ani jednoho nenapadne, že by se odstěhovali pryč a postavili na vlastní nohy.

Snaše vlastně vyhovuje, že prarodiče často hlídají vnouče a ona má klid na to ležet na pohovce s mobilem v ruce. A syn? Tak ten to řešit nebude. Je to člověk, co má rád svůj klid. A hlavně se mu nechce moc pracovat. Celá jeho profesní kariéra je o tom, že hledá zaměstnání, kde je pohoda. Ale k té pohodě je i nízký plat. Tak nízký, že jim po nákupu potravin a drogérie už nezbydou skoro žádné peníze.

Hana (69): Prodali jsme dům a odstěhovali se do města, abychom byli blíž vnoučatům. Ukázalo se ale, že nás nepotřebují

Priority má syn jasné, hlavně klid

Syn se vyučil jako truhlář, ale svou profesi nikdy nedělal: „Táto, v dílně se člověk nadře. A to já nechci. Nemám zájem se zdravotně zlikvidovat v práci.“ Tak dělal Milan roky vrátného. Za směšný plat. Celou pracovní směnu si četl knížky. Na vrátnici byl syn spokojený. Kdyby ho nepropustili, tak tam je asi dodnes.

Pak u něj následovalo období, kdy střídal zaměstnání. Odcházel proto, že měl pocit, že moc pracuje. Až skončil jako obsluha veřejných toalet. Vnímám to jako ostudu, když mám někde říct, že můj jediný syn sedí celou směnu v zápachu, vybírá poplatek za použití toalety a občas je umyje. Jeho rodina je věčně bez peněz a kdybych jim pravidelně nedával peníze, asi by se chodili pást na louku.

Ludvík (50): Takovou zradu jsem od přítelkyně nečekal. Sbalila děti a odletěla na dovolenou s bývalým manželem

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].