Adriana (42): Po rozvodu jsem našla útěchu u nového partnera. Problém je, že nesnáší mého syna

Nikdy by mě nenapadlo, že láska může být tak složitá, když se týká více než dvou lidí. S Lukášem jsem tři roky. Po rozvodu s otcem mého syna Filipa jsem byla na dně a on mi pomohl se znovu postavit na nohy. Problém je v tom, že nikdy plně nepřijal mé dítě. Zpočátku jsem si myslela, že je to jen otázka času. Dnes vidím, že čas pouze prohloubil problémy.

Erika (31): Přítel nesnáší moje psy a já stojím před těžkým rozhodnutím. Zůstat ve vztahu, nebo se svými mazlíčky?

Syn se nám vyhýbá

Když jsme se s Filipem nastěhovali k Lukášovi, doufala jsem, že společně vybudujeme něco nového. Mému synovi bylo tehdy deset let, byl to klidný, trochu uzavřený chlapec, který nikdy nedělal větší problémy.

S Lukášem jsme se znali už téměř dva roky a zdálo se mi, že ti dva měli dost času na to, aby si k sobě našli cestu. Zpočátku to bylo snesitelné, měli trochu chladný, ale korektní vztah. Neočekávala jsem vřelé city, stačil by mi vzájemný respekt.

Postupem času jsem si však začala všímat drobných změn. Filip s námi přestal večeřet, zavíral se v pokoji a byl stále tišší. Lukáš měl zase věčné poznámky: že Filip nepozdravil, že zapomněl vynést koš nebo že ho viděl s telefonem v ruce o jedné v noci.

Karolína (35): Nový přítel tajil, že nemá rád moje děti. Když je chtěl pohlavkovat, musela jsem rázně zakročit

Nemají se rádi

Napětí mezi nimi viselo ve vzduchu jako těžká opona. Každý den začínal tichým pozdravem a končil bouchnutím dveří Filipova pokoje. Nebyl to žádný otevřený konflikt, jen drobná gesta – Lukášovy grimasy, když si Filip sedl ke stolu, nebo jeho mlčení, když se syn snažil něco říct.

Jednou večer jsem zaslechla, jak Filip říká do telefonu kamarádovi: „On mě nenávidí. Vím to. Vidím to každý den.“ Stála jsem na chodbě a chtěla jsem ho obejmout a říct mu, že to není pravda. Jenže jsem si nebyla jistá, jestli by to nebyla lež.

Když jsem se o tom bavila s Lukášem, vždy odpovídal stejně. Tvrdil, že mu nic nedělá a že ho Filip provokuje. Obviňoval ho, že si mě omotává kolem prstu a staví se do role oběti, abych stála na jeho straně.

Martin (45): Moje nová partnerka nesnáší mého syna. Nevím, jak ty dva dát dohromady

Nechci si mezi nimi vybírat

Z naší domácnosti se vytratil smích a už ani nevím, kdy jsme strávili večer pohromadě. Pokaždé, když jsem se pokusila něco zorganizovat – společnou procházku, film nebo večeři –, skončilo to neúspěchem. Filip nechtěl nikam jít, Lukáš byl podrážděný a já měla pocit naprostého selhání.

Jednoho dne se u nás stavil Filipův kamarád a hráli spolu nějakou hru na konzoli. Smáli se a v jejich hlasech byla slyšet bezstarostnost, která mi u syna tak chyběla. Když se Lukáš vrátil z práce, jeho první reakce bylo podráždění. Byl přesvědčený, že ho tím Filip provokuje. Nevěděla jsem, co dělat. Měla jsem synovi zakázat kamarády, abych chránila vztah s partnerem?

Filip začal stále častěji přespávat u babičky. Tvrdil, že tam má klid. Nemusela jsem se ptát, před čím, lépe řečeno před kým utíká. Na jednu stranu se mi ulevilo, že doma dočasně zavládl mír, na druhou stranu mi pukalo srdce. Domov má být útočištěm, ne místem, odkud se utíká.

Lukáš si stále častěji stěžoval, že nemůže žít v domě, kde se vše točí kolem dítěte, které ho nenávidí. Cítila jsem se bezmocná a začínala jsem pochybovat, jestli je vůbec možné nemuset si vybírat mezi nimi.

Eliška (39): Starší dcera nesnáší mého přítele. Je to čím dál horší a bojím se, jak to dopadne

Syn je pro mě důležitější

Minulý týden jsem po návratu z práce našla Filipa sedět na pohovce. Oči měl zarudlé a díval se do země. „Jedu k tátovi,“ řekl tiše. „Tohle už není můj domov.“ Jeho slova mě zasáhla jako blesk.

Když o hodinu později přišel Lukáš, ani se nezeptal, proč Filip odjel. Jen poznamenal, že to tak možná bude pro všechny nejlepší. V V tu chvíli jsem věděla, že je konec. Nešlo o to, že Filip odjel. Šlo o to, že jsem dovolila, aby se cítil nechtěný.

Hned druhý den jsem se odstěhovala od Lukáše a jela pro Filipa. Když mě uviděl, usmál se na mě jako už dlouho ne. Tehdy jsem pochopila, že to bylo správné rozhodnutí. Moje dítě nikdy nesmí mít pocit, že se o mě musí dělit s někým, kdo ho nepřijímá.

Lenka (35): Partnerův syn mě nesnáší a dělá naschvály. Co si myslí psycholog?

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].