Facebook
Instagram
TikTok
YouTubeHned po nastěhování neměla Karla se svým sousedem příliš dobré vztahy. Ale nečekala, že se to změní. Zvlášť ne po jejím rozvodu, kdy skoro přišla o všechno.
Když jsme se s manželem před lety nastěhovali do našeho řadového domu, ten chlap od vedle mi byl protivný od první chvíle. Všechno mu vadilo – že parkujeme moc blízko jeho plotu, že náš pes štěká, že věšíme prádlo moc pozdě večer. Měla jsem ho za typického mrzouta, který má radost jen tehdy, když může někomu zkazit den.
Zastavil se s kávou
Časem se z toho stala naše tradice. Já o něm vyprávěla historky sousedkám, on mi na oplátku občas naschvál fouknul listí z fukaru na zahradu. Neměli jsme se rádi, ale nikdy v tom nebyla nenávist. Ignorovali jsme se.
Pak přišel můj rozvod. Zůstala jsem v domě sama s hypotékou, kterou jsem sotva utáhla. Dělala jsem, co se dalo, ale po pár měsících se začaly hromadit upomínky. Všechno, co jsem roky budovala, se začalo sypat. V té době jsem si všimla, že soused na mě kouká jinak než dřív. Jako by vůči mě cítil lítost.
Jedno ráno mi přišel dopis, že na můj dům byla uvalená exekuce. Seděla jsem na schodech před domem, brečela a přemýšlela, jestli se vůbec dá z téhle díry ještě nějak dostat. Když ke mně přišel, lekla jsem se. Měl v ruce termosku s kávou a nabídl mi ji. Nevěděla jsem, co si o tom myslet, ale byla jsem tak vyčerpaná, že jsem ji prostě vzala. „Jestli budete chtít, zastavte se u mě večer. Možná bych vám mohl pomoct.“
Stál při mně celou dobu
Celý den jsem váhala. Představovala jsem si, kdovíco ode mě bude chtít. Čekala jsem kázání nebo škodolibé poznámky. Místo toho mi ukázal složku plnou papírů – exekuční příkazy, staré dluhy, dopisy z banky. Řekl, že tím vším prošel před pár lety, po rozvodu, který ho taky skoro zničil. Že tehdy neměl nikoho, kdo by mu pomohl, a rád by teď pomohl mně.
Pomohl mi kontaktovat dluhovou poradnu, sepsat žádosti, vyjednat splátkový kalendář. Neudělal to za mě, ale stál při mně, když jsem to potřebovala. Postupně jsme spolu začali mluvit o věcech, o kterých bych se dřív nikomu nesvěřila. Bylo zvláštní, jak rychle se z nepřátelství stalo něco jako přátelství.
Dnes už vím, že ten člověk, o kterém jsem roky tvrdila, že je protivný a samolibý, byl ve skutečnosti jen zraněný. A že já jsem nebyla o nic lepší – jen jsem si potřebovala na někom vybít svoji vlastní nespokojenost. Když teď ráno věším prádlo, usměju se pokaždé, když ho vidím na zahradě. Vím, že ten chlap od vedle mi zachránil nejen domov, ale i kus sebeúcty.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
