Markéta (53): Moje nová kolegyně mi pije krev. Každý den se musím přetvařovat

Ani za mlada jsem nebyla roztomile praštěná. Vždy jsem byla realista a pragmatik. Ráda se vyjadřuji úsporně a trefně. Bohužel nová kolegyně je můj pravý opak.

Jana (50): Kolegyně balí mého muže na buchty. Ukážu jí, kam si je může strčit

Nová kolegyně mi nesedí

Pracuji asi deset let v menší firmě. Všichni jsme tam normální. V tom smyslu, že se mi ani s jedním kolegou doposud nestalo, že by mi něco vadilo natolik, abych to nemohla tolerovat. Každého svého kolegu i kolegyni ráda vidím a ráda s nimi prohodím pár slov. Jenže před několika měsíci do firmy nastoupila Ivana a rázem je vše jinak.

Ivana je o několik let mladší než já a je v mých očích nesnesitelná. Je to typ člověka, co se neustále chichotá. Je věčně dobře naladěná. Věčně optimistická a kdykoliv něco řekne, jsou to z velké části bláboly, legrácky a zdrobněliny. Nikoho z nás neoslovuje jménem. Já jsem například beruška. Kolega je brouček. Ostatní jsou miláčkové, zlatíčka nebo lásky. Její manžel je označován jako lásenka.

Zdeněk (56): Sdílení kanceláře s dvěma kolegyněmi je pro mě za trest. Jsem tichým pozorovatelem ženské rivality

Moje míra trpělivosti je u konce

Ani u jednoho kolegy jsem nezaznamenala, že by jim oslovení vadilo. Nechápu to. Necítím se být beruškou. Jsem Markéta. Pro někoho Maky. Ale nejsem beruška. S Ivanou chodíme zásadně na obídek nebo pauzičku. Ivana chodí zásadně na záchůdek a když má své dny, bolí ji bříško. Neustále je odněkud slyšet Ivanin smích.

Ivana při hovoru často druhého osahává. Několikrát za rozhovor druhého pohladí po rameni, koketně do druhého píchne prstem nebo plácne po zádech. Ivana je naivní a až nesmyslně optimistická. Svým chováním mi pije krev. Nevěřím, že to není předstíraná lehkost bytí. Nevěřím, že jí nikdy nic nezkazí náladu.

Lenka (53): Kolegyně mi leze neskutečně na nervy. Stěžuje si na vše, i když nemá důvod

Psychická únava se na mě začíná podepisovat

Bohužel si myslím, že Ivana není moc efektivní při práci. „Zlatíčko, půjdeme na jednu cigaretku?“ každé ráno volá kolegovi. To je čas, kdy už pracuji a kolegyně je půl hodiny mimo své pracovní místo. A takto to má po celou pracovní dobu. Neustále s někým v družném hovoru. I když jí šéf přišel vytknout špatně udělanou práci, zůstala nad věcí.

„Ale šéfe, přece mě nebudete hubovat jako nějakého lumpíka. Tak jsem se spletla. Ivanka to hned napraví a bude zase sluníčkový den,“ plácla koketně šéfa po rameni. Ten jen zíral. Myslím, že takovou reakci nečekal. Otočil se a beze slova odešel. Tuším, že šéf je stejného ražení jako já. Doufám, že nejsem sama ve firmě, kdo si o Ivaně myslí, že se chová nevhodně.

Diana (44): Zjistila jsem, jakým způsobem zhubla moje kolegyně. Rozhodně za tím nestojí cvičení a úprava stravy

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].