
Lenka byla s průběhem letošního léta spokojená. Nižší teploty jí vyhovovaly. Její kolegyně Jarmila má ale jiný názor. Každý den musí Lenka poslouchat její remcání nejen na počasí.
Nevím, zda je to mou menopauzou, ale kolegyně Jarmila mi leze neskutečně na nervy. Cítím na sobě, že jak otevře pusu, vaří se ve mně krev. Ty její monology se nedají vydržet.
Kolegyně mi pije krev jako zdatný upír
Vždy jsem byla pozitivně naladěný člověk. Ale kvůli probíhající hormonální změně v mém těle cítím, že se mi změnila nervová soustava. Jsem citlivější. Projevuje se to tím, že se občas rozpláču u smutného filmu. Nebo cítím vnitřní napětí v okamžiku, kdy mi někdo bere energii. A energii mi bere moje kolegyně Jarmila téměř denně.
Už na jaře začala remcat, že je příliš teplo. Že nemá co na sebe a že i když je červen, tak má v panelovém bytě nedýchatelno. „Jarmilo, tak si kupte s manželem klimatizaci, nebo jezděte na výlet do přírody. Tam vám bude líp a načerpáte pozitivní energii,“ snažila jsem se jí nasměrovat trochu jinam.
Každý den ten stejný monolog
Každý den poslouchám to samé. Ty samé nadávky na počasí, na manžela, na kolegy a na děti a jejich rodiny. Každý den je Jarmila jako sopka plná hněvu. Nic jí není dobré. Z ničeho nemá radost a vše vnímá negativně. „Jarmilo, a to není jediná věc, za kterou bys byla ráda nebo vděčná. Nebo co ti udělalo radost?“ zeptala jsem se. A kolegyně na mě vyštěkla, že nemusím být tak nepříjemná.
„Ježiš, co ti je? Děláš, jako bych ti něco udělala. Tak já se s tebou bavit teda nemusím,“ urazila se. A ten den to bylo v práci vlastně fajn. Ticho prý léčí. Jarmile přes noc otrnulo a jela si dál ve svých kolejích. A tak jsem celý červenec poslouchala každý den to samé. Nadávky na počasí. Jarmila je nespokojená, že léto nestálo za nic. Nízké teploty, každodenní deště a nikam se nedalo jet na výlet.
Ani tropy nejsou optimální
„Tak to my jsme byli spokojení. Teploty akorát na výlet nebo jízdu na kole. A na kratší odpolední výlet ideální. Nevím, jak vaše rodina, ale my jsme stejně doma zalezlí, když se teploty přehoupnou přes třicítku. Takže pro nás je letošní léto vlastně ideální. A teď v srpnu je teplo i sluníčko na koupání. Takže paráda,“ řekla jsem si svoje.
A když byly teploty vysoké a počasí by mělo Jarmile vyhovovat, stejně nadávala. „Bože, to je vedro. Jsem zpocená, oblečení se na mě lepí. Už aby byl podzim. Nic se nedá dělat, doma dusno a venku žár,“ mlela si svoji Jarmila. Reálně uvažuji, že požádám šéfa, zda bych nemohla mít samostatnou kancelář nebo jinou kolegyni. Povahu Jarmily už nedávám. Tolik negativ nejsem schopna ustát.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].