
Sabina žila deset let v klidném a předvídatelném manželství. Když se ale její manžel začal záhadně měnit, musela zjistit pravdu. Ukázalo se, že místo posilovny její manžel míří do malého penzionu.
S Karlem jsme manželé deset let. Náš vztah je klidný a předvídatelný – večery u televize, společné dovolené a víkendové vaření. Karel je ztělesněním domácí pohody. Nikdy netoužil po dobrodružství ani neutrácel za zbytečnosti. Proto mě změny, které začaly před pár měsíci, naprosto šokovaly. Najednou začal chodit do posilovny, kupoval si drahé parfémy a značkové prádlo. Z domova mizel na dvě až tři hodiny a vracel se unavený, ale spokojený. Jak jsem ale později zjistila, nebylo to z tréninku.
Manžel pořád chodil cvičit
Jednou jsem se ho nenápadně zeptala, jestli jde zase cvičit. Odpověděl, že má trénink s kamarádem, ale ani se na mě nepodíval. Naznačila jsem, že s ním tráví víc času než se mnou a že mi chybí naše společné večery. On jen pokrčil rameny a navrhl, ať tedy chodím s ním.
Cítila jsem, že se něco zásadního změnilo, že nemluvím se svým manželem, ale s cizím člověkem. Jeho nervozita a uhýbavé pohledy mě jen utvrdily v tom, že mi lže. Rozhodla jsem se, že ho budu sledovat. Musela jsem znát pravdu, ať už je jakákoliv.
Manžel někoho má
Karel odešel z domu se sportovní taškou přes rameno, přesně jako obvykle. Nenápadně jsem ho sledovala. Nastoupil do tramvaje předními dveřmi, já naskočila zadními. Vystoupil o několik zastávek dříve, než byla posilovna, a zamířil do postranní uličky k nenápadnému penzionu.
Srdce mi bušilo. Chvíli jsem počkala a pak jsem vešla za ním. U recepce jsem se zeptala, jestli si ten pán, co právě vešel, pronajal pokoj na pár hodin, jak jsme se domluvili. Mladá recepční se na mě spiklenecky usmála a potvrdila mi to. V tu chvíli se mi zhroutil svět. Vycouvala jsem z penzionu a nevšímala jsem si, že mi recepční něco říká. A ani nevím, jak jsem se dostala domů.
Přistihla jsem ho
Další den jsem nechala Karla odejít „do posilovny“ a zamířila jsem k penzionu. Čekala jsem na parkovišti a kolem osmé jsem ho spatřila. Vycházel ven s mladou, krásnou dívkou. „Proč?!“ vydechla jsem a v očích mě pálily slzy. Karel zbledl a ta holka začala couvat do penzionu.
Pokusil se mi vše vysvětlit. Tvrdil, že mi nechtěl ublížit, ale že se vedle mě cítil neviditelný a nedoceněný. Milenka mu prý vrátila pocit, že je muž. Ta slova byla, jako kdyby mi sypal sůl do otevřené rány. Jeho nevěra nebyla jedna chyba, ale dlouhodobý vztah. Zeptala jsem se ho, co bude s námi. Jen zavrtěl hlavou a řekl: „Nevím.“ Došlo mi, že naše manželství definitivně skončilo.
Karel se o pár dní později odstěhoval. Spakoval si jen dvě tašky a tiše se omluvil, že „nedokázal být jiný.“ Zůstala jsem sama v prázdném bytě, kde každý kout připomínal deset let našeho společného života. Cítila jsem obrovskou bolest a ponížení, ale zároveň i zvláštní úlevu. Iluze dokonalého manželství se rozplynula a já jsem konečně pohlédla pravdě do očí. A když jsem se podívala do zrcadla, viděla jsem unavenou ženu. Ženu, která zažila zradu a teď musí začít znovu, sama za sebe.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




