
Helena si přesně pamatuje, kdy se s manželem milovala naposledy – před pěti lety. Nemluví o tom, oba se tváří, jako by ten problém neexistoval. Helena má navíc strach, že kdyby ticho prolomila, vedlo by to ke konci jejího manželství.
Ještě než jsem otěhotněla podruhé, občas jsem si posteskla, že nám to v ložnici přestává klapat. Po porodu náš intimní život prakticky ustal. S dětmi je obtížné najít si čas a klid, ale my jsme se o to postupem času přestali snažit. Měla jsem hlavu plnou jiných starostí, hlavně kolem dětí.
Cítila jsem, že se jeden druhému vzdalujeme. Tehdy jsem se ještě obávala, že si můj manžel Petr bude hledat uspokojení jinde. Jenže mi přišlo, že on sám žádnou potřebu nemá. Z práce se vracel vyčerpaný a nikdy se o nic nepokusil. Měsíce ubíhaly a já si jednou s hrůzou uvědomila, že už je to několik let. Pamatovala jsem si přesně, kdy to bylo naposledy – na jeho narozeniny.
Přestali jsme spolu spát
Doma jsme o absenci intimity nikdy nemluvili. Přesto se objevovaly trapné momenty, kdy jsme oba věděli, na co ten druhý myslí. A nemohli jsme si přitom pohlédnout do očí. Třeba u televize, když přišla na řadu milostná scéna. V tu chvíli mi bylo neskutečně trapně. Téměř jsem nedýchala a přála jsem si, aby už byl konec.
Jindy zase syn prohodil něco jako: „Můžu k vám do ložnice? Abych vás nerušil...“ Nebo při setkáních s přáteli, kde někdo vždycky vytáhl klasické vtípky o „manželských povinnostech“. Záviděla jsem jim tu lehkost, s jakou se o tom bavili a vyprávěli si dvojsmyslné vtipy. Smála jsem se s nimi, ale přesto mi bylo úzko.
Všimla jsem si, že Petr se směje taky. A to jsme spolu nespali už roky. Bere to snad jako normu? Patří podle něj sex jen do reprodukční fáze života? Nebo to má vyřešené jinde a nic po mně nechce, protože je spokojený? A co já a moje touhy? Občas je také cítím. Mám si najít milence? Na tyhle otázky mi nikdo nedá odpověď, protože oba mlčíme jako zařezaní.
Milování už asi nezažiju
Myslím, že jsme to nechali zajít příliš daleko. Dnes už si ani nedokážu představit, že bychom se s Petrem o něco pokusili, což je hrozně smutné. Ale dokud o tom nemluvíme, problém jako by neexistoval. Byla bych snad i raději, kdyby měl někoho bokem. Abych věděla, že neztratil touhu.
Nechci se v tom začít rýpat. Nerada bych si přiznala, že se s manželem už fyzicky nepřitahujeme. Bojím se, že to by samo o sobě mohl být důvod k ukončení manželství. Nechci se rozvádět. Jen jsem si nemyslela, že své poslední milování zažiju v pětačtyřiceti a ještě k tomu bude takové nijaké.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




