Bohumila (58): Od té doby, co jsem babičkou, dostávám nesmyslné dárky. Vrcholem všeho je nádobí

Už jako malá jsem milovala Vánoce, pamatuju si na ty pro mě nejkrásnější – našla jsem pod stromečkem 13 knížek! Jindy mě ale zase moje maminka zklamala, když mi darovala podivnou oranžovou látku na župan, který mi chystala ušít.

Marta (37): Dneska mě v práci šokovala kolegyně. S přípravami na Vánoce je už hotová

Dárky nakupuju ráda

Mám docela velkou rodinu, protože mám tři děti a dvě z nich už taky mají děti. Takže mám čtyři vnoučata a na další se můžu těšit. Tak si spočítejte: obdarovávám deset nejbližších a k nim ještě bratra a sestru a jejich blízké a kamarádky…

„To zase bude letos mela!“ povzdechnu si už v říjnu, ale pravdou je, že mám Vánoce ráda. Moc ráda totiž nakupuju dárky a vymýšlím, co komu dát, aby mu to udělalo opravdovou radost. „Babi, se mnou si nedělej vrásky, stačí mi sluchátka,“ povídá nejstarší vnuk. No, levná nejsou, ale proč ne, že jo. Ty menší dostanou Lego, jejich mámy kosmetiku… Opravdu nad tím přemýšlím.

Ivan (31): Jsem v šoku. Přítelkyně udělala z mé zahrady vánoční cirkus plný kýče

Bačkory pro babičku

Mě prostě baví dělat radost a ty zářivé oči dětí nebo souhlasné zamručení dospělých u vánočního stromečku miluju. Ale musím se přiznat k tomu, že i já toužím po hezkém dárku, po překvapení, po něčem, co mi udělá radost – třeba malou, ale opravdovou. „Babičko, ty jsi jak malá holka!“ říkává moje dospělá dcera. „Vánoce jsou pro děti. Ale neboj, taky něco dostaneš!“

Ano, taky něco dostávám, ale radost mi to nedělá. Když rozbalím bačkory či fusekle, ještě jsem schopná se tomu zasmát – pokud najdu v dalším balíčku třeba krém nebo něco hezkého na sebe. Ale toho jsem se už léta nedočkala. Maximálně ke mně dorazila zástěra, pro „bábu“!

Marek (22): Po příchodu z práce mě moje mamka pobavila. Už balí vánoční dárky

Nejhorší z nejhorších

To ovšem pořád není nic proti tomu, že poslední dvoje Vánoce jsem dostala krámy – jinak to nazvat nemůžu – do kuchyně! Já, která nenávidím vaření, a čím jsme starší a čím je víc strávníků – a že jich je – tím víc v kuchyni trpím.

Beru do ruky balíček a usmívám se: „To není měkkejš!“ Zástěra to tedy nebude… Vyndávám krabičku a v ní je jakýsi komplikovaný kráječ na vejce, jednou na kolečka, podruhé na osminky… Zatínám zuby a povídám: „No to je skvělé, už se těším, až budu zase dělat chlebíčky!“ Další krabice je objemnější, a tak si v duchu říkám: „Co by to tak mohlo být?“ Překvapení se nekoná – dětské talířky s obrázky pro moje vnoučata.

A tak bych mohla pokračovat. Místo toho, abych se na dárky těšila, mám z nich hrůzu. Jak mám předstírat radost nad talíři? Ale tomu večeru se nevyhnu, a tak už se duševně připravuju na to, jak letos rozbalím… hmmm… třeba pánev.

Klára (32): Zatajila jsem, že nemám ráda děti. Teď mi ty partnerovy dělají ze života peklo

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].