Ivan (31): Jsem v šoku. Přítelkyně udělala z mé zahrady vánoční cirkus plný kýče

Moje partnerka Kristýna miluje trpaslíky. Tedy myslel jsem si, že u nich zůstane, ale jakmile se přiblížily Vánoce, její vášeň pro zahradní výzdobu dostoupila vrcholu. Kdyby existovala soutěž, kdo vymyslí víc hloupostí, měla by všechny medaile.

Vladěna (61): Zahrada je můj druhý domov už čtyřicet let. Ale co se mi na ní děje letos, to jsem nikdy nezažila

Život mezi trpaslíky

Nevím, jestli byl dobrý nápad nastěhovat si ji k sobě. Mám rád minimalismus – a Kristýna je přesný opak mě. Když procházím zahradou k brance, prodírám se mezi křovisky a figurkami, které mě pronásledují očima. Trpaslíci. Desítky trpaslíků. Některé drží lopaty, jiné ryby, jeden dokonce sedí na záchodě. A všichni se tváří, že mě sledují.

„Který se ti nejvíc líbí, Ivane?“ ptává se mě naivně Kristýna a směje se, když ukazuje na trpaslíka s rybou. „Mně tenhle!“

Pokaždé, když jdu ven, mám pocit, že mě někdo hodnotí. Začínám si být jistý, že mě zahrada nenávidí víc než já ji. A nepotkávám jenom trpaslíky, ale máme tu i obří keramické žáby, ptáčky nebo svítící houby… Každý krok na trávníku je jako vstup do absurdního světa.

Petra (36): Soused mi poradil, jak na levandule. Díky jeho pomoci rozkvetla nejen moje zahrada, ale i srdce

Vánoční šílenství

Přišel prosinec. Tak nějak mě napadlo, že u trpaslíků Kristýna nezůstane, že je tady další nebezpečí… A taky že jo! Když jsem se prvního prosince probudil a kouknul se z okna, co jsem neviděl? Obřího soba stojícího uprostřed zahrady a aby to nebylo málo, navíc ještě s blikajícími parohy!

„Podívej, Ivane! Vánoce jsou tady!“ volá nadšeně ta bláznivá osoba. „Přivstala jsem si, abych tě překvapila!“

Jen zírám a přemýšlím, jestli se mám smát, nebo brečet. Když pak vyjdu ven, zjišťuju, že sob není sám. Kolem něj stojí pět pěnových sněhuláků, z nichž jeden má červenou čepici tak strašidelnou, že mám chuť utéct do domu. A všude po zahradě jsou malé postavičky – snad elfové – s rozzářenýma očima, držící dárečky a svítící tyčky.

Všechno kolem mě bliká tak, že se mi motá hlava, a k tomu visí na stromech blikající řetězy, které připomínají spíš diskotéku než Vánoce. A aby toho nebylo málo, v rohu zahrady stojí Santa Claus s miniaturními soby, kteří se pohybují sem a tam díky motoru.

„No tak, Ivánku, udělej si selfie! Budeš mít vzpomínku!“ nabádá mě rozzářená Kristýna. Já, který přesně tohle všechno, když to vídal u sousedů, nesnášel. A teď má ten cirkus na vlastní zahradě.

David (30): Nastěhoval jsem si k sobě krásnou ženu, jenže brzy přišel šok. Z bytu mi udělala salon krásy a skladiště

Všem se to líbí, jen tobě ne

Asi tomu nerozumím, nejspíš jsem zaspal dobu, protože ze všech stran slyším: „Vy to máte tak hezky doma nazdobené, to by se mi taky líbilo!“ Tvrdí to rodiče, známí, kamarádi. Upřímně – nevím, jestli si ze mě spíš nedělají legraci, jestli se mi spíš nevysmívají. Protože mně to tedy vůbec nic neříká.

Jenže pak si všimnu lidiček, kteří procházejí kolem našeho domu, u plotu se zastavují a křičí: „To je nádhera!“ a fotí se v pozadí se sobem, sněhuláky a blikajícími elfy. A já stojím za záclonou u okna a cítím, že jsem jediný člověk na světě, který tohle nesnáší.

„Tak vidíš, Ivánku, všem se to líbí, jenom ty nejsi nadšený,“ stěžuje si Kristýna, zatímco přidává na zápraží další vánoční dekoraci.

A já přemýšlím o tom, koho jsem si to k sobě nastěhoval, a taky o tom, že tuhle šílenou vášeň jsem stejně neměl šanci odhalit. A jen tak mimochodem mě napadá, jestli nám náhodou ti trpaslíci a sněhuláci nezničí náš ještě docela mladý vztah.

Jana (32): Máma nehlídá vnoučata. Já jsem jí s dětmi jako nejstarší dcera pomáhala ve dne v noci

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].