David (30): Nastěhoval jsem si k sobě krásnou ženu, jenže brzy přišel šok. Z bytu mi udělala salon krásy a skladiště

Asi takhle: Zatímco jsem vysával, Katka si dělala selfie. Když jsem umýval koupelnu, vybírala si na netu nové šaty. A když jsem řekl, že mě to fakt štve, urazila se, že ji nemiluju takovou, jaká je. Jak tak koukám, tohle se mi moc nepovedlo.

Mohlo by Vás zajímat:

Filip (28): Moje nová přítelkyně vypadala jako bohyně, ale doma se chová jako chlap. Tak nechutný bordel nedělám ani já

Na první pohled je dokonalá

Když jsme s Katkou začali chodit, vypadala jako modelka. Tím mě dostala, ne že ne. Byla a je nejen krásná, ale i upravená, vždycky perfektně oblečená, nalíčená, s nehty jak z katalogu. Vlasy jí vlály, řasy měla jak motýlí křídla. Zbláznil jsem se do ní ve vteřině. Začali jsme spolu chodit, nejdřív do kaváren, pak jsem ji pozval k sobě. „Nevím, jestli bych měla,“ zamávala řasami, ale samozřejmě moje pozvání přijala. Přišla, na sobě měla krásné bílé šaty a voněla jako léto. Prostě pohádka!

Tehdy bydlela s kamarádkou, takže jsem její domácí návyky neřešil. Ani mě to nenapadlo, vždyť bylo všude čisto, po bytě byly rozmístěné vonné svíčky a pastelové polštářky, dokonce i záchodovou štětku měly holky sladěnou s koberečkem. Říkal jsem si: „Tahle žena má řád.“ Mě, jako člověka, co po sobě umyje ihned nádobí a rovná hrnky podle velikosti, to uklidňovalo. Zdálo se mi, že máme hodně společného.

Možná mě mělo varovat její: „Ty jsi takový pořádkumilovný človíček, Davídku.“ Bral jsem to jako kompliment a tím to haslo. Byl jsem zaslepený její krásou a tím, že je vůbec se mnou. Dneska se tomu směji...

Mohlo by Vás zajímat:

Filip (35): Chtěl jsem si v životě udělat pořádek. Místo radosti mě ale čekal šok, stal jsem se obětí zločinu

Po nastěhování přišel šok

Když jsme se po roce sestěhovali, přišel první šok. Katka si přinesla pět obrovských tašek oblečení, dvacet párů bot a dva kufry kosmetiky. V koupelně najednou pro mě nebylo místo. Ale říkal jsem si: „To přejde, to si sedne…“Nepřešlo. A nesedlo.

Po týdnu nebylo poznat, že jsem někdy uklízel. Kuchyň? Katastrofa. Když jsem přišel z práce, nevěřil jsem svým očím: Na lince stály hrnce s připálenými zbytky, hned vedle nich talíře od večeře ze včerejška, lednice neuspořádaná, máslo nějak divně rozteklé. V obýváku to vypadalo jako by explodovala skříň, všude se něco povalovalo. „Katko, prosím tě, můžeš si po sobě uklidit?“ ptal jsem se opatrně. A odpověď zněla: „Ježiš, Davide, neřeš to. Pozdějc to udělám,“ Ale neudělala.

Mohlo by Vás zajímat:

Dagmar (69): Byli jsme v šoku, když jsme zjistili, co u nás provozuje naše hospodyně. Měli jsme chuť se odstěhovat

Jsem krůček před rozchodem

Začal jsem se v tom ztrácet. Měl jsem pocit, že žiji v salonu krásy a zároveň ve skladišti. Měl jsem dvě možnosti – buď se smířit s tím, že tohle je pravá Katka, nebo ji prostě vystěhovat. Skončit s ní. Občas jsem měl chuť odejít naopak sám. Někam, kde je čisto…

„Já prostě nejsem hospodyňka, co vaří svíčkovou a leští kliky,“ řekla mi jednou večer, když seděla na zemi obklopená nákupními taškami. „Já prostě chci být krásná. Pro tebe.“ „Ale já bych rád, abys taky občas přiložila ruku k dílu, abys přemýšlela nad tím, kde co necháváš a tak,“ zmohl jsem se na odpověď. Katka se zatvářila, jako bych jí řekl, že vypadá tlustě. Mlčela. A já věděl, že to asi nikam nepovede.

Ne že bych ji nemiloval. Ale milovat někoho neznamená přehlížet, že vám postupně mizí podlaha pod nánosem všech těch krámů.

Zatím spolu jsme. Ale někdy mám pocit, že ten vztah drží pohromadě jen díky tomu, že mám silný vysavač. Nicméně se obávám, že už náš vztah nebude mít dlouhého trvání. Já na ten její bordel fakt nemám žaludek – a ani trpělivost.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Anna (42): Přítel dostal děti do výhradní péče. Stala jsem se jejich macechou a takový život mě nebaví