Jana (32): Máma nehlídá vnoučata. Já jsem jí s dětmi jako nejstarší dcera pomáhala ve dne v noci

Vyrůstala jsem s představou, že rodina drží při sobě. A až jednou budu mít děti, bude jejich babička stát po mém boku. Tak jako já stála po jejím. Jenže realita je úplně jiná. Moje máma je čerstvě rozvedená, znovu objevuje svět, randí, jezdí na víkendy do wellness a vnoučata prostě neřeší.

Lenka (34): Babička začala randit a přestala hlídat vnoučata. Nevím, jak to bez jejího servisu zvládneme

Byla jsem obětavá puberťačka

Bylo mi patnáct, když máma porodila dvojčata. Dvě malá, hlučná, neustále brečící mimina, která samozřejmě milovala. Ale zároveň jí totálně převrátila život. Táta se vytratil z domu dřív, než se dvojčata naučila říkat první slovo, a já jsem se stala její pravou rukou. Pamatuji si, jak jsem si po škole ani jednou nesedla k seriálu, protože jsem rovnou šla přebalovat, vařit kašičky nebo vozit kočárek.

Tehdy jsem jí vůbec nevyčítala, že potřebuje pomoct. Připadala jsem si skoro dospělá, byla jsem pyšná, že zvládám to, co moje kamarádky ani neuměly. Máma mi tehdy říkala, že jednou mi to vynahradí. Že rodina je o tom, že si pomáháme, a my budeme vždycky držet při sobě proti zlému osudu.

Dnes mám tříletou dceru a půlročního syna. Zvlášť s malým je to někdy opravdu náročné – noci téměř nespím, pracuji na částečný úvazek z domova a občas bych si přála aspoň dvě hodiny klidu. Manžel má co dělat, aby splatil hypotéku, a tchyně se málokdy utrhne ze své firmy. Jenže máma, která ten čas i má, ta už žije v jiném světě. „Já teď chci konečně žít,“ opakuje poslední rok pořád dokola. Po dalším rozvodu doslova chytla druhou mízu. Nový účes, nové oblečení, noví muži, víkendy plné aktivit, které si roky nedopřávala.

Jana (66): Místo klidné penze jsem chůvou na plný úvazek. Dceři to přijde normální, ale mně ne

Není to fér

Když jí zavolám, jestli by pohlídala aspoň na dvě tři hodiny, odpoví: „Zlato, já nemůžu. Jedu s Lenkou na masáž.“ Nebo: „Zítra mám rande.“ Nebo: „Nezlob se, ale potřebuju teď myslet na sebe.“ A když dodám, že já jsem myslela na ni celé svoje dospívání, jen se pousměje: „To byla jiná situace, táta nás opustil všechny.“ Znovu opakuje mantru, kterou mě krmila. Že táta opustil i mě a nemá nás rád. Je pravda, že jsem cestu zpět k otci hledala skoro deset let a dnes jsme na tom lépe. Mámu to celkem štve.

Jenže pro mě to není „jiná situace“. Pro mě je to nevyrovnaný dluh. Prý, ať poprosím o hlídání tátu. Ten mi ale na rozdíl od mámy děti vážně rád pohlídá. Asi má špatné svědomí. Nedávno jsem se přistihla, jak stojím nad hrncem s těstovinami, děti křičí a já brečím. Třepala se mi ramena a já jsem se ptala sama sebe: „Proč je to všechno na mně? Proč nemám nikoho, kdo by mi aspoň jednou týdně pomohl? Proč moje vlastní máma neudělá to, co jsem já dělala automaticky?“

Stále vidím své patnáctileté „já“ – s kruhy pod očima, s kočárkem před sebou a s nadějí, že mě má ráda aspoň máma. Tolik jsem se jí snažila zavděčit a ona to celé zahodí a mávne nad tím rukou. Hlavně si dát na sociální sítě fotky ze sauny. Minulý týden jsem sebrala odvahu a šla za ní. Nerada se s ní dohaduji, nezvládám naše výměny názorů vůbec dobře a pak se většinou týdny hroutím. Posadila jsem se v jejím obýváku, který voněl novou svíčkou a jakýmsi parfémem cizího chlapa. „Mami,“ začala jsem klidně, „potřebuju s tebou mluvit.“

Nikola (37): Moje máma neviděla už rok vnoučata. Je uražená kvůli poslední hádce

Rozhovor byl k ničemu

Tvářila se mile, dokud jsem neřekla, že mě bolí, že nehlídá. Že jsem sourozence hlídala roky. Že jsem někdy měla pocit, že nejsem dcera, ale chůva. „Prosím tě,“ protočila oči. „Já jsem tehdy neměla jinou možnost. Ty máš manžela, máš babičku z manželovy strany, máš školku. Já jsem měla jen tebe.“

Nechci být nevděčná dcera, která brání mámě ve štěstí. Ale zároveň odmítám být ta, která je tu pro všechny – kromě sebe. Připadám si jako někdo, koho celý život učili, že rodina je vše, ale když přišlo na mě, tahle pravidla nějak přestala platit. Najmu si chůvu, nedá se svítit. Manžel je věčně v práci a jeho máti také ještě pracuje na plný úvazek. Pro dobrotu na žebrotu, tím bych to uzavřela.

Jindřiška (36): Máma nikdy neuměla dát najevo, že mě má ráda. Těší mě, že zbožňuje mou dceru, ale také trošku žárlím

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].