Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Výměna svobody za vnoučata se Jarce zdála jako správná věc, dokud nezjistila, že ji děti začaly brát jako jistotu, která nemá nárok na volno. Její odjezd na hory skončil výčitkami a s dalším vnoučetem na cestě tlak jen roste. Jarka si musí vybojovat své hranice, jinak v roli obětavé babičky nadobro ztratí samu sebe.
Když mi kamarádky řekly, že mám konečně žít i pro sebe, poprvé jsem se zamyslela: Ale copak já nežiju naplno? K čemu mi bude vysedávání po kavárnách nebo koukání doma na televizi? Raději jsem s vnoučaty, ale nový partner se na to dívá také jinak.
Vnoučata vídám denně a jsem ráda
Pomoc dětem s vnoučaty beru jako automatickou věc. Ani by mě nenapadlo upřednostnit sebe ve stylu: „Mám kadeřnici, kafe s kamarádkou nebo jen čas pro sebe.“ Ráda si jdu zacvičit nebo o víkendu vyrazím s přítelem na výlet. Když ale děti potřebují babičku, jsem tu primárně pro ně. Okolí se tomu podivuje. Další babičky hlídají naše vnoučata jen svátečně, když si udělají milostivě volno.
Můj život se v posledních letech otočil úplně jiným směrem, než jsem si kdysi vysnila. Syn i dcera mají svůj život, práci, povinnosti — a já jsem tu vždycky, když mě potřebují. Jakmile mám volno v práci, hned si beru vnoučata. Bydlíme od sebe všichni pár minut. Ráno je obléknu, nachystám snídani, dovezu do školky, odpoledne vyslechnu historky o tom, kdo co udělal, a pak je zase převezmu domů. A večer padám vyčerpaná do postele s pocitem, že jsem byla celý den jen „babičkou v pohotovosti“. Ale i tak se cítím potřebná, má to pro mě smysl.
Můj syn s dcerou jsou na to zvyklí. A možná si toho ani neváží. Když jsem jim jednou řekla, že bych si potřebovala vzít volno pro sebe (na naléhání mojí kamarádky), koukali na mě, jako bych navrhovala let do vesmíru bez zpáteční letenky. „Vždyť to zvládneme,“ tvrdili. „Nemusíš být pořád tady.“ Jenže já možná vlastně nechci, aby oni to zvládali beze mě. Ne proto, že bych jim nevěřila — ale proto, že z mého pohledu to prostě není ono. Bez té mojí každodenní rutiny, povzbuzování, odpoledních her a společných večeří. A taky proto, že já sama se v tom všem nacházím a cítím, že to má smysl.
Ani týden volna
Syn s dcerou byli nepříjemně rozladění, že nejsem doma. Syn si pak dokonce přišel promluvit s vážným výrazem a řekl: „Mami, nemysli si, že jsme na tebe všichni závislí, ale… bylo to složitější, než jsme čekali. Snad nebudeš odjíždět častěji.“ Najednou jsem pochopila, že moje pomoc je pro ně víc než jen pohodlí. Děti musely víc plánovat, organizovat, zajistit si věci, na které jsem byla zvyklá já. A ačkoli to všichni zvládli, bylo to poznat — ne proto, že by se to zhroutilo, ale proto, že moje nepřítomnost změnila jejich pohodovou rutinu.
Nechci je rozmazlovat, ale beru to jako poslání. To, že jim ulehčím, pro ně znamená například i to, že mají pohodu doma i v partnerství. Usměvavé mámy jsou pro všechny lepší než vysílené běsnící semetriky. Vím, o čem mluvím. Moje vlastní maminka mi s dětmi nepomáhala. Vzpomínám si na to, jak jsem běhala mezi prací a domovem, unavená, bez pomoci, bez chvíle jen pro sebe. Ten tlak, ten vyčerpávající kolotoč byl pekelný. Pořád si pamatuju ten pocit, že se musím starat o všechno a pořád. A právě proto jsem si řekla, že já to udělám jinak — pomůžu, jak nejlépe umím.
Možná se příliš obětuji
A i když si čas s vnoučaty opravdu užívám — ty jejich objetí, smíchy, rozhovory o všem možném i nemožném — přiznávám si čím dál častěji, že tohle tempo je náročné i pro mě. Kamarádky si myslí, že ze sebe dělám otroka. „Jsi úžasná babička, ale musíš myslet i na sebe,“ říkají mi. „Najdi si čas i na nový vztah, zájmy, relax.“
Mám nový vztah a přehodnocuji celou situaci. Můj partner je velmi chápavý a moje tempo babičky obdivuje. Nesnaží se mě od rodiny odtáhnout, čeká, až si na něj najdu čas a býváme spolu i s vnoučaty. Jen nevím, jak dlouho to tak vydrží. Nerada bych o něj přišla a poprvé začínám zase uvažovat o tom, že budu muset hlídat vnoučata méně. Tuším, že děti budou zklamané. Dcera navíc čeká další dítě.
Helena (65): Jen předstírám, že jsem šťastná babička. Ve skutečnosti mě časté hlídání vnoučat netěší
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
