Jonáš (37): Manželka chtěla víc peněz, tak jsem změnil práci. Teď jí vadí, že nejsem moc doma

Když jsem pracoval na městském úřadě, cítil jsem se šťastný. Nevydělával jsem moc, byl jsem jen obyčejný úředník, ale měl jsem svatý klid a hlavně pevnou pracovní dobu od osmi do čtyř. Díky tomu jsem měl spoustu času pro sebe a mou manželku Natálii. Kvůli hypotéce jsme neměli moc peněz, tak jsme většinou byli jen doma na gauči. Mně to nevadilo a Natálie tvrdila, že je taky spokojená. To se ale změnilo, když se dozvěděla o pohádkovém platu manžela své kamarádky.

Adam (52): Před dvaceti lety jsem snil o velké rodině. Netušil jsem, že všechno bude jen o penězích

Bylo mi líto opouštět klidnou práci

Nejdříve jsem si z jejích poznámek nic nedělal, ale postupně to bylo horší a horší. Neustále se k tomu vracela. Navíc začala útočit na mé nejcitlivější místo – touhu po dítěti. Byli jsme manželé už čtyři roky a já cítil, že je nejvyšší čas rozšířit rodinu. Natálie o tom však nechtěla ani slyšet, tvrdila, že na dítě nemáme peníze. Takže neotěhotní, dokud si nenajdu lépe placenou práci.

Tak dlouho o tom mluvila, až jsem nakonec podlehl a začal se poohlížet po jiném místě. Zavolal jsem pár kamarádům z vysoké, kteří pracovali v korporátech, a jeden z nich mi nabídl místo ve svém oddělení. Sliboval nástupní plat čtyřicet tisíc korun čistého, po zkušební době přes padesát, k tomu služební auto, telefon a notebook.

Znělo to moc dobře. Háček byl v tom, že zkušební doba trvala celý rok. Prý aby si šéfové byli jistí, že ten tlak vydržím. Stejně jsem na to kývl. Nechtěl jsem se radovat předčasně, a tak jsem Natálii všechno řekl, až když jsem měl podepsanou smlouvu. Měla obrovskou radost. Když jsem ale nadhodil, že bychom se mohli začít snažit o miminko, zarazila mě. O dítěti se prý budeme bavit, až budu mít smlouvu na dobu neurčitou.

Hanka (39): Vydělávám víc než můj manžel, ale jeho rodina s tím má problém. Tchán s tchyní si myslí, že kariéra není nic pro ženy

Manželka není spokojená

Hned první den v nové práci jsem pochopil, že to nebude taková pohoda jako na úřadě. Tam jsme si všichni pomáhali, tady jel každý sám za sebe a staral se jen o svou kariéru. Dokonce i můj kamarád se změnil. Když jsem ve čtyři odpoledne vypnul počítač a chystal se k odchodu, sjel mě přísným pohledem. Udiveně jsem mu vysvětlil, že mi končí pracovní doba, na což mi odsekl, že konec je tehdy, až budu mít hotové všechny úkoly.

I když jsem měl ve smlouvě osmihodinovou pracovní dobu, stáhl jsem ocas a vrátil se k práci. Domů jsem ten den přišel až po osmé večer. Pozdní návraty se staly mou každodenní realitou. Ráno jsem odcházel brzy a vracel jsem se pozdě večer, naprosto vyčerpaný. Většinou jsem jen snědl večeři a šel spát. O víkendech jsem se snažil dospávat a občas jsem zašel s kamarády na pivo.

Myslel jsem si, že po náročném týdnu na to mám právo, ale Natálie to viděla jinak. Začala si stěžovat, že nejsem nikdy doma, že je na všechno sama, že si nepovídáme a nikam spolu nechodíme. Nechápal jsem, o co jí jde. Snažil jsem se jí vysvětlit, že dřu jako kůň právě proto, abychom se měli dobře a mohli si konečně pořídit dítě, jak si přála. Vždyť to ona mě do té změny dotlačila.

Aneta (29): O té doby, co vydělávám víc než můj partner, je u nás tichá domácnost

Jsem v pasti

Po roce plném hádek a napětí jsem to konečně dokázal. Prošel jsem zkušební dobou, dostal smlouvu na neurčito a k tomu i přidáno. Cestou domů jsem koupil šampaňské, abychom to oslavili. Byl jsem odhodlaný promluvit si s Natálií o dítěti. Koneckonců, splnil jsem svou část dohody.

Večer byl zpočátku příjemný, povídali jsme si jako za starých časů. Když jsem ale nadhodil, že bychom se mohli pokusit o miminko, její úsměv zmizel. „Děláš si legraci, že? Žádné dítě nebude,“ prohlásila ledově. „Protože ho nehodlám vychovávat sama.“

Od té doby mluvíme o dítěti často, ale výsledek je vždy stejný. Natálie jako kolovrátek opakuje, že otěhotní, až bude mít jistotu, že nebudu jen víkendový táta. Ale jak to mám udělat? Vrátit se na úřad? I kdyby mě vzali zpátky, začne zase ta stará písnička o tom, že nemáme peníze. Jsem v pasti a upřímně nevím, co bude s naším manželstvím dál.

Zuzana (32): Manžel mi rád připomíná, že vydělávám málo. Ztrapňuje mě i před přáteli

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].