Facebook
Instagram
TikTok
YouTubeKlára očekávala, že její tchyně, bydlící jen kousek od nich, bude nadšením bez sebe, když se jí narodí první vnouček. Místo toho si však pořídila štěně a postupně celou smečku. Po několika letech musí Klára s lítostí přiznat, že tchyně dává přednost svým psům před vnoučaty. A vůbec se to nesnaží skrývat.
Moje tchyně je opravdu zvláštní. Přistěhovali jsme se k ní blíž, protože manželovi Petrovi připadala osamělá. Když jsme si pak pořídili rodinu, ona si místo vnoučat pořídila smečku psů a věnuje se jim s větší péčí. Doma má nepořádek jako v psinci a urazila se, když jsem jí řekla, že si psy na naši zahradní slavnost vodit nemůže.
Prvního psa si pořídila, když se nám narodil syn
Moje tchyně je skutečně svérázná žena. Člověk by si myslel, jak moc se bude radovat z prvního vnoučete. Byla jsem těhotná a právě jsme dokončili úpravy domu nedaleko toho jejího. Předpokládala jsem tedy, že návštěvy vnoučka pro ni budou každodenní záležitostí. Dokonce jsem se bála, že ji budeme vídat až příliš často. Moje maminka bydlí o poznání dál, ale paradoxně nás navštěvuje častěji.
Když jsem porodila Davídka, tchyně si pořídila štěně. A ne jen tak ledajaké, byl to velký bernský salašnický pes. Byla z něj naprosto unešená, řekla bych až nezdravě. Určitě víc než z Davídka. Bylo mi za ni stydno. S ničím mi nepomohla, protože přece měla své štěně, které vyžadovalo její péči. Častokrát mi popisovala, jaké má starosti se psem, a sotva se zeptala, jak to zvládám já s miminkem. Postupně jsme si zvykli, že se tchyně asi pomátla, a manžel ji omlouval.
„Byla tolik let sama, psa si měla vzít už dávno. Jen se to sešlo v nevhodnou dobu,“ argumentoval. Její chování ale raději dál nekomentoval. Obrovský pes byl sice na Davídka hodný, ale svou neohrabaností ho neustále povaloval, o hygieně ani nemluvě. Tchyně nikdy nebyla příliš pořádná a se psem se to ještě zhoršilo. Skoro jsem k ní přestala chodit. Pes měl dovoleno ležet na všech gaučích a křeslech. My jsme si mohli sednout leda na židli.
Během pár let měla celou smečku
Zatímco my jsme se rozrostli o dalšího syna, tchyně si také rozšířila rodinu. Měla už tři psy, a když s nimi vyrazila na procházku, ostatní pejskaři se jí raději vyhýbali. Své psy nezvládala a neustále docházelo ke konfliktům. Není divu, že jsem jí nemohla svěřit ani dítě v kočárku na hlídání.
Stále odbíhala usměrňovat své psy, škubala vodítkem nebo na ně křičela. Nemohla s námi jet na dovolenou ani na víkend. Kdo by se postaral o její nezvladatelné mazlíčky? Hluboce jsem litovala, že jsme se přestěhovali do její blízkosti, protože se dříve cítila osamělá.
Teď jsem měla dojem, že kdybychom zůstali ve městě, moje maminka by mi s radostí denně pomáhala a užívala si vnoučata. Takhle za mnou musela složitě dojíždět dvěma spoji, což pro ni v jejím věku už není nic příjemného. Na poslední oslavu narozenin mladšího syna jsem jí zakázala psy přivést. Vždycky něco zničí a děti se jich na zahradě bojí. Dost ji to urazilo.
Má psy raději než děti
„To je tedy mám nechávat doma pokaždé, když k vám půjdu?“ pronesla dotčeně a já se té myšlenky okamžitě chytila.
„To by bylo úplně nejlepší. Ty chlupaté a nevychované obludy jsou za trest. Občas si myslím, že jsou pro tebe důležitější než vlastní rodina,“ vmetla jsem jí do tváře. Čekala jsem, že se bude bránit.
„A co když ano? Co je na tom špatného? Chtěla jsi ze mě mít jenom chůvu, to by se ti líbilo. Přitom moc dobře vím, že se ti sem vůbec nechtělo stěhovat,“ odvětila ublíženě a od té chvíle je mezi námi napětí. Netuším, kde se dozvěděla, že jsem manžela skutečně dlouho přemlouvala, abychom si našli dům někde jinde.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
