Hanka (38): Manžel toho nikdy moc nenamluvil. Po letech mi došlo, že mě svým tichem trestá

Hned po prvních měsících našeho manželství jsem si začala všímat, že vyjít s manželem nebude vždycky jednoduché. Začalo to obyčejným hrnkem, který jsem nechala na lince místo toho, abych ho dala do myčky. Když jsem přišla z práce, byl umytý, otočený dnem vzhůru a vedle něj ležel hadřík. A doma bylo absolutní ticho.

Karla (46): Se sousedem jsme si dělali naschvály. Když jsem byla na dně, byl nakonec jediný, kdo při mě stál

Začala jsem si toho všímat postupně

Byla jsem zvyklá, že občas nemluví. Říkala jsem si, že mu to musím dopřát, že nemá smysl ho nutit k rozhovoru. Dřív nebo později se vždycky ozval. Ale tohle bylo poprvé, kdy jsem si uvědomila, že možná není jen potichu, ale že to dost možná něco vypovídá o našem manželství.

A pak přišly další podobné situace. Míjeli jsme se v kuchyni, v předsíni, v ložnici. Mlčel, ale všechno ostatní dělal jako obvykle. Ráno si uvařil kávu, zkontroloval poštu, večer zapnul televizi. Jen ke mně se choval, jako bych tam ani nebyla. Když jsem se snažila něco říct, prostě odešel z místnosti. Nekřičel, nehádal se – jen mě ignoroval.

Začala jsem přemýšlet, co jsem udělala. Projížděla jsem v hlavě poslední dny, slova, která mohla znít jinak, než jsem myslela. Každou maličkost. Přistihla jsem se, jak se mu omlouvám potichu, i když nevím za co.

Andrea (39): Myslela jsem si, že mě manžel podvádí s mladou kolegyní. Pravda byla ještě horší

Prý je to lepší než hádky

Když se to opakovalo, už jsem to nevydržela. Napsala jsem mu zprávu, že mě to mrzí. Odpověď žádná. Ale další ráno se ke mně poprvé otočil a zeptal se, jestli nechci čaj. Jako by se nic nestalo. Úleva byla tak silná, že jsem se málem rozplakala a myslela jsem si, že je to za námi.

Za pár týdnů to přišlo znovu. Tentokrát jsem nepsala, neprosila. Čekala jsem. Ticho trvalo čtyři dny. Nereagoval na nic, co jsem řekla, na nic, o čem jsem potřebovala mluvit, ale po několika dnech promluvil. „Takže ten chleba jsi nekoupila, že ne?“ Nechápala jsem, co se děje.

Pak jsem se o tom zmínila kamarádce, která mi řekla, že s manželem po hádkách také nemluví. Že je lepší chvíli mlčet, než se pořád hádat. Ale my se s manželem nehádali. On mě trestal za věci, o kterých jsem ani nevěděla, a já o tom pak dny a noci přemýšlela.

Eliáš (56): Chtěl jsem dceři pomoct, ale měl jsem své podmínky. Ona za to se mnou přestala mluvit

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].