
Marie si v „sešívané“ rodině svého syna zpočátku připadala jen jako trpěná síla v kuchyni. Místo vděku se od nevlastních vnoučat dočkala jen drzosti a urážek. Stačila však jedna moudrá domluva a společně prožitá svatba, aby děti pochopily, že babičkovská láska nepotřebuje společnou krev, ale jen otevřenou náruč.
Děti rostou až příliš rychle. Můj šestnáctiletý vnuk Jindřich už o společné čtení nestojí a celé návštěvy jen mlčky kouká do mobilu. Proto mě zaplavila vlna radosti, když mi syn Michal oznámil, že si našel partnerku Viktorii se dvěma malými dětmi. Okamžitě jsem si představovala, jak budu Evičku a Filípka rozmazlovat, číst jim pohádky a konečně se zase cítit jako babička, kterou někdo potřebuje.
Moc se mi to nelíbilo
Brzy ale přišlo vystřízlivění. Desetiletá Evička a osmiletý Filípek byli vychováváni velmi moderně, dospělé brali jako sobě rovné a neuznávali žádnou přirozenou autoritu. Michal mě dopředu varoval, abych se jim nesnažila mluvit do výchovy, protože si svůj nový vztah nechtěl pokazit spory.
Moje role v nové rodině se nakonec omezila na funkci neplacené chůvy a kuchařky. Když Michal s Viktorií odcházeli za zábavou, měla jsem děti jen nakrmit a zahnat do postele. Moje nabídky, že jim přečtu pohádky, které měl Michal v dětství tak rád, děti s nezájmem odmítaly. Syn byl sice pyšný na to, jak jejich „patchworková“ rodina funguje bez tabu, ale mně to slovo znělo cize a uměle, jako deka sešitá z nesourodých zbytků látek, které k sobě nepatří.
Děti mě neposlouchaly
Vše vyvrcholilo na podzimních slavnostech, kam jsem děti vzala. Filípek si neustále vynucoval další sladkosti a Evička se na mě utrhla, když jsem jí kvůli bezpečnosti zakázala jízdu na mechanickém býkovi. Před lidmi na mě začala křičet, že pro ně nejsem nikdo a rozhodně nejsem jejich babička, k čemuž se přidal i Filípek, naštvaný kvůli další odmítnuté cukrové vatě za padesát korun. I když je Viktorie později donutila k omluvě, vysvětlila mi, že děti jen těžce nesou odjezd své biologické babičky Kristýny na druhý konec republiky do Jižních Čech.
Dva dny před svatbou se u nich Kristýna objevila a já měla možnost ji poznat. Byla velmi milá a hned si všimla napětí. Když si prohlíželi fotky jejího nového nevlastního vnuka Standy, Evička namítla, že to přece není její skutečný vnuk. Kristýna ji však s úsměvem pohladila a vysvětlila jí, že babičky milují všechna svá vnoučata, i ta „přivdaná“, úplně stejně jako „babička Marie“ miluje je. Dojalo mě to.
Od toho dne se všechno změnilo
Zlom nastal během svatební hostiny, kde se všichni upřímně bavili. Malý Filípek vyčerpáním usnul s hlavou v mém klíně a já ho s dojetím odnesla nahoru do postele. Když se na chvíli probral a ptal se, kde je, jeho polospící sestra jen zamumlala: „Babička Marie tě přinesla, tak už spi.“ Odcházela jsem z pokoje po špičkách a s hřejivým pocitem u srdce. Věděla jsem, že při příští návštěvě už ty pohádky určitě otevřeme.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




