Jiřina (63): Dětská upřímnost mě nepříjemně dostala. Výchovu vnučky jsem myslela dobře, ale nevyplatilo se

Syn se oženil pár roků před čtyřicítkou. Ač jsem syna porodila po dvacítce, babičkou jsem se stala skoro v šedesáti. Těšila jsem se na to jako malá holka. Vztah se snachou jsem měla dobrý a snažila jsem se, abych byla její oblíbenou tchyní. Nemám dceru, mám jen syna. A tak by se mi mohlo lehce stát, že zůstanu osamocená.

Iva (56): Moje snacha je věčně nespokojená. Svoji negativitu přenáší na celou rodinu a už mi leze na nervy

Syn si dával s rodinným životem na čas

Syna jsem vychovávala sama. Manžel tragicky zahynul a já se s novou situací musela vypořádat. Nového muže jsem si do života pustila až, když byl syn na vysoké škole. Manžela jsem milovala. Byl to můj osudový muž. První rok jsem myslela, že zešílím. Vzpomínky na něho mě bolely a hladily zároveň. Další roky jsem se utápěla ve smutku. Došlo mi, že jsem měla dokonalého manžela, kterého jen tak někdo nenahradí. Svou energii jsem zaměřila na syna.

Jezdili jsme na výlety, učili jsme se spolu, syn měl mnoho koníčků a já vlastně žila jen pro něj. Jenže roky utíkaly a já byla sama. Jako žena jsem rezignovala. Moc jsem se nestarala o svůj vzhled a stačilo mi, že jsem ve svých očích byla dobrá máma. Pro syna jsem udělala vše, ale byla jsem přísná. Moje výchova byla o pravidlech. Syn musel doma pomáhat. Musel si skládat oblečení jako malý kluk a když byl v pubertě, neexistovalo, , aby měl v pokojíčku nepořádek. Za každý průšvih u nás byl trest v podobě nějakého zákazu.

Ondra (48): Syna drtí, že ho děda kvůli orientaci zavrhl. Nevím, jak mu pomoci

Dlouhé čekání na vnouče mě ubíjelo

Syn vystudoval vysokou školu a odjel na několik let do zahraničí. Už v době jeho studia jsem si uvědomila, že je čas zaměřit se i na sebe. Kadeřník, nákup líčidel a oblečení mě vrátili do hry. Muži se kolem mě začali točit a já se zamilovala. Deset let jsem byla ve vztahu a bylo to hezké. Jenže potom to skončilo. Odešel k jiné ženě a já jsem nad muži zlomila hůl. Roky plynuly a syn byl neustále svobodný. Pak mi představil svou vyvolenou a já byla celá bez sebe.

Tušila jsem, že se pohybuji na tenkém ledě. Moje snacha byla fajn, ale její pohled odrážel její vnitřní emoce. Jakmile se jí něco nelíbilo, viděla jsem to. Zúžily se jí zorničky a měla chladný pohled. Po svatbě se mladému páru narodila dcera Alenka. A ze mě byla nejšťastnější babička pod sluncem. Opět jsem měla pro co žít. Alenku jsem si brala často, skoro každý víkend, v létě na dovolenou k moři, a mladým jsem pomáhala s domácností. Žehlila jsem jim prádlo.

Matěj (34): Manželka se nechce ničit hormony, rodina ji za to odsoudila. Prý se o adoptované vnouče starat nebudou

Slova mojí vnučky mě zabolela

Jenže jsem, jaká jsem, a tak jsem Alenku vychovávala stejně jako syna. Spravedlivě, ale přísně. Měly jsme nastavená pravidla, která se musela dodržovat. Nemám ráda vztekání a odmlouvání. Neplatí na mě vzdor. Alenka to brzy pochopila a přijala to. Když byly Alence čtyři roky, začala si ji brát i matka snachy. A začaly problémy. Druhá strana si Alenku kupovala jednak drahými dárky a potom tím, že u nich mohla vše.

Mohla se dívat dlouho do noci na pohádky, dokud neusnula u televize. Měla neomezený přísun sladkostí a dokonce si z víkendu u prarodičů pokaždé donesla drahou hračku. A pak mi to Alenka jednoho dne sečetla: „Babičko, já mám radši druhou babičku. Ta je hodnější. Tebe mám taky ráda, ale tamtu víc.“ Zůstala jsem stát jako opařená a syn, který byl přítomný, stál jako solný sloup. Rodiče snachy moc nefungovali, rádi cestují a užívají si bezstarostný život. Já jsem byla ta, která hlídala a pomáhala. A nakonec jsem to byla já, kdo si vyslechl od vnučky výčitku. Bolí mě to a jsem z toho smutná. Ale kupovat si vnučku nebudu. Mám své zásady.

Jarka (62): Moje ochota pomáhat se obrátila proti mně. Bojím se, že kvůli vnoučatům přijdu o nového partnera

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].