Julie (29): Dcera mě vyměnila za babičku a já se doma cítím jako cizinec

Už během těhotenství jsem měla jasno – mateřství mě nezastaví. Nemyslím, že jsem kariéristka, to bych v dnešní době neměla děti, ale práce pro mě byla vždy hodně důležitá. S mamkou jsme se domluvily, že po šestinedělí půjdu na tři dny v týdnu zpátky do práce a ona bude hlídat. Maminka je bývalá zdravotní sestřička a naprosto jí důvěřuji. Přišlo mi to jako ideální řešení. I mamka byla nadšená a podporovala mě. Eliška byla spokojené miminko, babička šťastná, že ji má u sebe, a já měla pocit, že mám život absolutně pod kontrolou, že zvládám mateřství, vztah i práci na jedničku. Když byly Eli dva roky, vrátila jsem se do práce na plný úvazek. A právě teď, o půl roku později, se mi to začíná vracet jinak, než jsem čekala.

Ludmila (60): Se synem a snachou se neshodneme na tom, jak vychovávat vnoučka. Opravdu se doba tak změnila?

Začalo to nenápadně

Jednou jsem přišla domů. Eli na mě jen mávla a dál přemlouvala babičku, která připravovala těsto na bábovku … „Mami, já to chci taky míchat, prosíííím.“ Zarazila jsem se. „Eliško, to je babička,“ opravila jsem ji jemně. I mamka hned dodala: „Já jsem přeci babi, babička, maminka je tady.“ Eli se na nás podívala a bez většího zájmu odpověděla: „No jó, já vím,“ a pokračovala v přemlouvání.

Od té doby se to opakuje. Někdy říká správně „babi“, jindy prostě spontánně vyhrkne „mami“. Jsem naprosto přesvědčená, že mamka ji k tomu nijak neponouká a nepodporuje ji v tom. „Proč říkáš babičce mami?“ zkusila jsem se jí zeptat. Pokrčila rameny a řekla: „Protože prostě jo.“ A tím to pro ni skončilo.

Alena (36): Tchyně se k nám nastěhovala a leze nám do soukromí. Nakonec jsem ale špatná já

Bolí to víc, než jsem čekala

Snažím se to brát rozumem. Vím, že s mamkou tráví víc času než se mnou. Ona ji po obědě uspává, krmí, chodí společně ven, hrají si, je s ní, když je nemocná, když ji něco bolí... Já i manžel se vracíme domů večer. Chceme, aby Eli měla vše, a také pro to vše děláme. Přesto mě to bodá. „Mami, neměla bys ji víc opravovat?“ řekla jsem mamce, když to zase dcera zbrkle vyhrkla.

„Vždyť ji opravuju,“ odpověděla. „A neboj, ono se to srovná!“ dodala bohorovně. Jenže mně to nepřijde jako drobnost. Když Eli stojí u ní, něco jí vypráví a oslovuje ji „mami“, zatímco já jsem vedle, je těžké se bránit nepříjemným pocitům, a možná trochu i výčitkám svědomí.

Radim (36): Manželka neporodila podle svých představ. Myslí si, že je špatná máma

Nevím, jestli jsem něco nepokazila

Včera jsem to zkusila jinak. Přišla jsem domů, Elinka mi padla kolem krku a vítala mě. Seděly jsme spolu na zemi a já se zeptala: „Tak kdopak je tvoje maminka?“ Eli se na mě podívala a bez váhání řekla: „Ty.“ Ulevilo se mi. Jenže za chvíli běžela do kuchyně a zase volala: „Mami, podívej!“ Samozřejmě tím myslela moji mámu.

Nevím, zda si to vše moc neberu, ale jak se bránit tomu, že to bolí? Mamka o dceru pečuje skvěle, miluje ji, dýchala by za ni, a vím, že z její strany nejde o nějaký zlý záměr. Eli opravuje, mluví s ní o všem, ale už týdny se to nelepší. Je mi z toho hodně smutno.

Natálie (29): Tchyně mě přesvědčila, že jsem špatná matka. Sebevědomí jsem našla až po odchodu od manžela

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].