Jirka (37): Manželka dělá z našeho syna génia, ale je to normální kluk. Stydím se za ni

Můj syn Matyáš je fajn kluk. Je mu sedm, rád si hraje s legem, běhá venku a občas si něco nakreslí. Nic výjimečného, prostě dítě. Jenže moje žena v něm vidí génia, a to úplně ve všem. „Podívej, jak kreslí, to je na jeho věk neuvěřitelné,“ říká nad každým obrázkem. Já tam vidím domeček a auto v garáži. Ona vidí budoucího světového umělce.

Martin (33): Syna jsem vychovával sám. Návrat jeho matky mě nemile překvapil

Začalo to nenápadně

Nejdřív mi to přišlo vcelku roztomilé. Každá máma je na své dítě hrdá. Jenže u Sáry to postupně přerostlo v posedlost. „Paní učitelka říkala, že je napřed,“ hlásila mi jednou nadšeně, když telefonovala kvůli jakési záležitosti s třídní učitelkou syna. Když jsem se pak na malého v tomto duchu ptal na třídních schůzkách, učitelka jen opatrně řekla: „Matyáš je hodný a šikovný kluk. Sešla se mi letos moc šikovná třída, nikdo nijak nevyčnívá…“ Připadal jsem si trochu trapně.

Sára ho už ve školce přihlásila na flétnu, klavír, zpěv a dramatický a výtvarný kroužek. Na plavání chodil od miminka a na atletiku ho přihlásila letos. „Musíme jeho všestranný talent rozvíjet, časem se ukáže, v čem bude vynikat nejvíc,“ prohlásila hrdě. Nemělo smysl jí to rozmlouvat. Já vidím obyčejného kluka, ona génia.

Soňa (45): Vychovala jsem z dětí knihomoly, ale manžel mi to vyčítá. Prý jsou to vyhozené peníze

Trapné situace přibývají

Nejhorší je, když synovu genialitu začne komentovat před lidmi. Na rodinné oslavě ho třeba vyzvala: „Maty, zahraj nám a zazpívej tu poslední písničku, co ses učil.“ On se ošil a šeptl: „Nechci.“ Ona ho ale donutila. Syn cosi zahrál na klavír a k tomu zpíval. Znělo to docela hezky, ale nepřišlo mi to nějak výjimečné. Nemám extra hudební sluch, ale párkrát mu to při zpěvu „ujelo“…

Jednou zase nesla do práce jeho obrázky. „Musím holkám ukázat, jak Maty maluje, za pár let budou hrdé na to, že je viděly,“ vysvětlovala mi. Zíral jsem na ni s otevřenou pusou a byl rád, že u té trapné chvíle nebudu.

Arnošt (28): S bývalou partnerkou se střídavě staráme o syna. Místo výchovy ale raději chodí na party

Kde je hranice?

Začínám mít pocit, že už nejde jen o trapné chvíle, ale myslím, že malému ubližuje. Občas se mu na nějaký kroužek nechce a také mi nedávno cestou do školy řekl: „Tati, já nechci být nejlepší. Já bych byl radši, kdyby se mnou kamarádil Patrik, je s ním legrace.“ Bylo zvláštní to slyšet, malý kluk netoužil po nějakém pro něj imaginárním úspěchu, ale po úplně obyčejné a pro něj srozumitelné věci – po kamarádství s někým, kdo mu nějak imponuje. Jenže to Sáře nemělo cenu vyprávět.

Nedávno se mě dokonce zeptala: „Proč Matyho tak málo podporuješ?“ Nechápal jsem, jak to myslí. Nebylo nic konkrétního, proč by to měla důvod říct. Nesouhlasil jsem. Sára vybuchla, zasypala mě desítkami výčitek a konkrétních situací. Netušil jsem, co říct, nerad se hádám. Ale vše se ve mně vaří, ona má pocit, že jsem špatný rodič, dokonce to občas i před lidmi zmiňuje, já si naopak stále více myslím, že by měla ubrat ona, a to hodně.

Michal (44): Když moje žena odešla, zůstal jsem sám se synem. Nemyslel jsem si, že jeho výchova bude tak těžká

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].