Ema (22): Potkala jsem nejhezčího kluka na světě. Problém je, že se má stát mým bratrem

Když mi mamka oznámila, že má nového přítele, jen jsem kývla a řekla: „To je fajn.“ Upřímně jsem byla ráda. Po rozvodu byla dlouho sama a já věděla, že jí vztah chybí. Ale když mi o pár týdnů později oznámila, že se máme „všichni společně“ sejít na seznamovací večeři, polil mě ledový pot.

Nela (29): Zamilovala jsem se do nevlastního bratra. Když to máma zjistila, dělala vše pro to, aby nás rozdělila

Nechtěla jsem zklamat mámu

„Prosím tě, ne,“ řekla jsem okamžitě. „Bude to fajn! Tomáš je moc milý. A má tři děti zhruba ve tvém věku, mohli byste si rozumět.“ „Tři?“ zopakovala jsem. „To jako vážně? To je na mě trochu moc!“

Mamka nasadila ten svůj pohled, který používá, když ví, že mě dostane přes city. „Zlato, hodně to pro mě znamená. Opravdu bych chtěla, abys tam byla.“

A tak jsem kývla. Ne proto, že bych chtěla, ale protože jsem ji nechtěla zklamat.

Dana (24): S nevlastním bratrem si rozumíme víc, než by se rodičům líbilo. Tajně scházíme za jejich zády

Jeho nejmladší syn mě dostal

Restaurace, kde se večeře konala, byla překvapivě luxusní. Mamka mi po cestě pošeptala, že patří Tomášovi. To vysvětlovalo, proč se kolem nás personál točil, jako by obsluhoval celebritu. Stoly se leskly, svíčky voněly po vanilce a já se cítila trochu nepatřičně ve svém obyčejném svetru.

Tomáš byl sympatický, to musím uznat. Vypadal jako někdo, kdo ví, co chce, a navíc měl úsměv, který by prodal i led v zimě. A jeho děti... no, to už bylo jiné kafe.

Karolína, jeho dcera, si ke mně hned přisedla. Během půl hodiny jsem se dozvěděla všechny detaily o jejím oblíbeném make-upu, o tom, jaké značky jsou teď „totálně in“, a o influencerce, kterou „prostě musíš sledovat“. Jen jsem se usmívala a přikyvovala, zatímco jsem si v duchu představovala, jak se nenápadně vytratím zadním vchodem.

Tomáš „junior“ seděl naproti nám a místo rodinného seznamování měl zjevně jiný plán – okouzlovat číšnici, která se mu snažila vyhnout pohledem.

A pak se otevřely dveře. Do místnosti vešel vysoký kluk s delší ofinou, která mu padala přes obličej. Jeho pohled byl paralyzující. Měl v sobě něco zvláštního, směs klidu a tajemství. „To je Lukáš, můj nejmladší,“ představil ho Tomáš s hrdostí v hlase. „Promiňte, měl jsem důležité střetnutí,“ omluvil se kluk a posadil se vedle mě. „To nic,“ řekla jsem a cítila, jak mi hoří tváře.

Johana (23): Máma mě nesnáší. Zamilovala jsem se do syna jejího nového přítele a budeme se brát

Jsem z toho zmatená

Rozhovor s ním byl jako nadechnutí čerstvého vzduchu. Byl přirozený, vtipný, trochu sarkastický, ale ne protivně. Měli jsme podobný smysl pro humor a během pár minut jsme se smáli, jako bychom se znali roky. Ani jsem si nevšimla, že mamka s Tomášem se nenápadně vytratili. „Myslím, že šli na to divadlo,“ poznamenal Lukáš, když si všiml, že u stolu zůstáváme sami. „Jo… asi jo,“ řekla jsem tiše, ale srdce mi tlouklo rychleji, než bych přiznala.

Když jsme vyšli ven, nabídl se, že mě doprovodí. Cesta byla osvětlená lampami a my šli pomalu, mluvili o všem a o ničem. O škole, o filmech, o hudbě. Smáli jsme se. Když jsem zakopla o obrubník, chytl mě za ruku. Zůstali jsme tak chvilku stát – naše pohledy se setkaly a svět kolem jako by se zastavil. Cítila jsem, jak se ke mně lehce naklonil.

A pak... „Počkej,“ řekla jsem náhle a ucukla. „Co je?“ zeptal se. „No... teď mi to došlo. Ty jsi... můj... brácha?“ Na chvíli se zarazil, pak se rozesmál. „No… technicky vzato, zatím ne. Ale směřuje to tam.“ Rozesmála jsem se taky. „Tohle by se mělo zakázat. Kdo píše tyhle scénáře?“

„Život,“ pokrčil rameny. „Ten má největší smysl pro humor.“

Zbytek cesty jsme se smáli, i když oba trochu rozpačitě. Když mě doprovodil ke dveřím, váhavě řekl: „Tak... asi bych měl říct: těší mě, ségro?“

„Fuj, to nezní vůbec dobře,“ odpověděla jsem se smíchem. Když jsem šla spát, nemohla jsem se zbavit myšlenek na Lukáše. Byl to bláznivý večer. Trochu trapný, trochu kouzelný. A já nevěděla, jestli se mám smát, nebo brečet z toho, že ten nejhezčí kluk, kterého jsem kdy potkala... je teď vlastně můj nevlastní bratr.

Míša (28): S nevlastním bratrancem se chceme vzít. Mám strach z toho, co na to řekne rodina

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].