Stanislav (55): V nejtěžších chvílích jsem držel manželku za ruku. Pak jsem se dověděl věc, která nadobro změnila náš vztah

Je to asi rok, co si manželka začala stěžovat na chátrající zdraví. Po těle se jí začala objevovat zvláštní vyrážka, nemohla kvůli tomu spát. Dokonce jsme si chvíli mysleli, že má neštovice, protože si nepamatovala, jestli je prodělala jako dítě, ale pak nám její sestra potvrdila, že je měly společně, když byly ještě opravdu malé.

Mohlo by Vás zajímat:

Milada (41): Zdá se, že jednou zemřu na stejnou nemoc jako děda. Už mám výsledky testů, ale bojím se je dovědět

Snažili jsme se najít příčinu manželčiny vyrážky

Po pár týdnech se manželčin zdravotní stav stabilizoval a vypadalo to, že to byla jen nějaká alergická reakce, která sama odešla. Ale i tak jsme byli ve střehu, hledali jsme možné příčiny, aby se to neopakovalo.

Odjel jsem na služební cestu, a když jsem se vrátil, vyrážka byla zpět. Snažili jsme se zjistit, co se děje, najít co mohla žena sníst nebo dělat za aktivity, které by tento stav znovu vyvolaly. Takhle se to opakovalo několik měsíců, až jsme oba byli zoufalí a já rozhodl, že musíme do nemocnice.

Mohlo by Vás zajímat:

Milena (60): Brášku tolik trápil ekzém, až skončil v nemocnici. Pobyt zde ho poznamenal na dlouhé měsíce

Myslel jsem, že o manželku přijdu

Jeli jsme na pohotovost, manželka mi plakala v autě a já se opravdu bál. Co když má nějakou vážnou nemoc? Mohla by umřít? Nechají si ji v nemocnici? Co když už se nevrátí domů?

Na pohotovosti jsme čekali několik hodin. Bylo tam plno a nezdálo se, že kožní problém je život ohrožující, ačkoli já jsem to viděl a cítil jinak. Zavolal jsem našemu synovi, který přijel hned z práce a seděl tam s námi. Byl na nás naštvaný: “Proč jste mi nic neřekli? Měli jste to řešit už dávno. Co když je to něco vážného?” vyčítal nám. Snažil jsem se ho uklidnit, ale nedařilo se.

Konečně jsme se dostali na řadu, manželce udělali nějaké testy, odebrali vzorky, dostala krém a poslali nás domů, že za pár dní budou výsledky a máme přijít na kontrolu. Manželčin stav se zlepšil, ale pořád jí nebylo dobře. Byl jsem nadšený, když nám oznámili, že její nemoc není život ohrožující, ale je potřeba se vyhýbat bazénům a vířivkám a ať si manželka dojde pro antibiotika.

Mohlo by Vás zajímat:

Jindra (39): Darování krve mi zachránilo život. Kdybych tenkrát nešel, dnes bych tu nebyl

Zjistil jsem ještě děsivější pravdu

Celé naše manželství odmítala žena chodit do bazénů a vířivek. Tvrdila mi, že se bojí vody ve veřejných bazénech a koupalištích, že nemá ráda, když jsou kolem lidi, kteří se koupou v téže vodě. Bylo to zvláštní, ale respektoval jsem to, dokud jsem nezjistil, že to možná nebyla úplně pravda.

Abyste to pochopili, testy objevily, že manželka měla bakterii, která způsobuje právě takové vyrážky a která se většinou přenáší ve vodě. Tudíž jsou veřejné bazény nebo vířivky ideálním prostředím. Když je ve vodě ta správná teplota a prostředí, bakterie může přežít i chemické čištění. To mi bylo samozřejmě divné.

Když jsem manželku konfrontoval, ukázalo se, že už několik let udržuje vztah se svým prvním manželem, se kterým se rozvedla kvůli mně. Její bývalý měl chatu v severních Čechách, kterou postupně opravoval a na terase měl saunu a vířivku. Byl to pro mě šok. Ani jsem nechápal, kde na to manželka brala čas, ale to už nebylo potřeba řešit. Zachoval jsem se, jak jsem považoval za správné. Zůstal jsem u manželky, dokud se její stav nezlepšil. Pak jsem se sbalil a odstěhoval.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Adéla (40): Vážně uvažuji o rozvodu. A to jen proto, že si manžel odmítá připustit, že chrápe