Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Mirka vyráží několikrát do roka sama na několikadenní putování Českem. Letos si z jednoho takového výletu přivezla něco nečekaného – kontakt na úplně cizího muže. Teď si s ním píše a přemýšlí, jestli se odhodlá k setkání.
Pracuji ve zdravotnictví a někdy mám zcela upřímně lidí plné zuby. Mám je ráda, jinak bych svou práci nemohla dělat, ale několikrát do roka potřebuji na pár dní úplně vypnout. Sbalím batoh, stan a vyrazím sama na některý z úseků Stezky Českem.
Celý den si jdu svým tempem, s nikým nemusím mluvit a večer většinou zalezu do stanu. Jsem šest let rozvedená, pár vztahů jsem od té doby měla, ale momentálně jsem sama. Vůbec tím netrpím a muže nijak nelovím. Občas se mi ale stane, že nějaký uhání mě, zvláště v práci.
Její otázka mě zaskočila
Obvykle nocuji v kempech a levnějších penzionech. Sama v lese se bojím. Tentokrát jsem spala opět v kempu. Večer jsem se dala do řeči s manželským párem, který stanoval vedle mě. Nakonec jsme si povídali skoro dvě hodiny – o cestování, práci i dětech.
Paní byla také sálová sestra. Bylo to příjemné. Ráno jsem sbalila stan a chystala se vyrazit dál. Vtom ke mně přišla ta paní. „Můžu se vás zeptat na něco trochu osobního?“ začala rozpačitě.
Čekala jsem snad všechno, jen ne to, co následovalo. „Jste sama? Myslím bez partnera. My máme totiž jednoho báječného kamaráda a vy byste se mu podle mě strašně líbila.“
Začala jsem se smát. Nejdřív jsem si myslela, že je to vtip. Nebyl. Ukázala mi jeho fotografii a začala vysvětlovat, že je mu osmačtyřicet, je rozvedený, má dospívající dceru a rád chodí po horách a už dlouho nemůže potkat ženu podobného ražení.
Nakonec jsem jí dala své číslo
„A on ví, že mu takhle sháníte ženskou po kempech?“ zeptala jsem se s nadsázkou.
Paní se rozesmála. „Neví a asi mě zabije. Ale vy jste přesně jeho typ.“
Její manžel seděl opodál a tvářil se, že s akcí nemá vůbec nic společného. Nakonec se ale přidal: „Petr je fakt dobrej chlap.“
Nevím, co mě to napadlo, ale souhlasila jsem, že mu může dát mé číslo. Asi sehrálo roli i to, že ti dva působili velmi sympaticky a normálně.
Petr mi napsal ještě ten večer: „Prý jsem byl dnes bez svého vědomí přihlášen do seznamovací agentury.“
Rozesmálo mě to. Od té doby si píšeme skoro každý den. Nejen o horách. Máme podobný humor, oba jsme rozvedení a zjistili jsme, že se shodneme v překvapivém množství věcí.
Bojím se pokazit si hezkou představu
Petr už dvakrát navrhl, že bychom se mohli sejít. Bydlíme od sebe necelou půlhodinu autem! Takže by to nebyl žádný velký problém. Poprvé jsem se vymluvila na práci. Podruhé jsem napsala, že mám celý víkend naplánovaný. Nebyla to úplně pravda. Prostě jsem najednou dostala strach.
Psaní je totiž bezpečné. Petr se mi podle fotek líbí, těším se na jeho zprávy a někdy si píšeme dlouho do noci. Jenže osobní setkání může všechno změnit. Buď přeskočí jiskra, nebo zjistíme, že si ve skutečnosti nemáme co říct.
Včera mi napsal: „Mirko, budeme si psát do Vánoc, nebo tě konečně můžu pozvat na kafe?“ Zprávu jsem si přečetla už několikrát a pořád jsem neodpověděla.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
