Pavlína (36): Místo naší budoucnosti přítel řeší rozmary bývalé ženy. Když jsem mu to vyčetla, udělal ze mě hysterku

S Tomášem nás seznámila naše společná známá, takže jsem dopředu věděla všechny podstatné informace. Tedy i to, že je čerstvě po rozvodu. Měla jsem z toho sice trochu obavy, ale zdálo se, že je s minulostí vyrovnaný a o svém předešlém životě se nechtěl příliš bavit. Naivně jsem předpokládala, že jeho jedinou prioritou z minulosti bude jeho syn. Brzy mi ale došlo, jak moc jsem se spletla. Netrvalo dlouho a zjistila jsem, že se svou exmanželkou Evou zůstali velmi blízkými přáteli a neustále spolu něco řeší.

Vojtěch (41): Exmanželka si omotala mou matku kolem prstu. U rodinného stolu na mě čekala past

Musí ji pořád zachraňovat

Samozřejmě mi bylo jasné, že se komunikaci nevyhne, když mají společné dítě, ale tohle jsem nečekala. Co vím od kamarádek, vztahy mezi expartnery bývají spíše napjaté. Tady je to ale úplně jinak. Někdy mám pocit, že se ti dva ve skutečnosti nikdy nerozešli.

„Musím za Evou,“ oznámil mi Tomáš jednou večer, když už se chystal k odchodu.

„Proč?“ zeptala jsem se překvapeně.

„Má potíže s autem. Volala, že nemůže nastartovat a potřebuje nutně odvézt mámu do nemocnice,“ odpověděl naprosto klidně, jako by se nechumelilo. Nevěřícně jsem na něj koukala. „A to jí nemůže pomoct někdo jiný? Co třeba její nový partner?“

„Nemůže, protože už se rozešli. Tak poprosila o pomoc mě,“ pokrčil rameny, vzal klíče a odešel, aniž by o tom hodlal dál diskutovat.

Cítila jsem, jak ve mně vře vztek. Nebylo to poprvé, kdy syn nebo exmanželka přišli s něčím „neodkladným“. Pořád jsem to byla já, kdo musel mít pochopení a ustupovat.

Marek (46): Myslel jsem si, že je moje exmanželka odepsaná. Ona však beze mě rozkvetla v úspěšnou podnikatelku

Nedokážu to v sobě pořád dusit

„Tomáši, chápu, že máte syna a chcete spolu vycházet. Ale proč se k ní pořád chováš, jako byste byli manželé?“ vybuchla jsem na něj jednou.

Tomáš se na mě podíval s naprostým nepochopením. „Pavlíno, přece se po rozvodu nemusíme nenávidět. Eva je fajn, máme společnou minulost a hlavně dítě. Proč bych jí nepomohl?“ odvětil s ledovým klidem. A pak ještě rýpavě dodal: „Asi moc koukáš na ty seriály, kde jsou všichni na nože, co?“

To mě ranilo. Připadala jsem si jako hloupá žárlivka. Copak on nechápe, že mi to ubližuje?

„Jenže já jsem tvoje současná partnerka!“ vykřikla jsem. Ujistil mě sice, že mě miluje a nemám se čeho bát, ale vůbec mě to neuklidnilo. Pokud je Eva tak skvělá a jejich vztah tak úžasný, proč s ní tedy nezůstal? Odvahu na tuhle otázku jsem už ale nenašla. Každé jejich další setkání ve mně jen prohlubuje pochybnosti a já jsem pak na něj nepříjemná. Už to v sobě nedokážu dusit.

František (49): Exmanželka udělala ze svatby naší dcery divadlo. Dodnes nechápu, jak jsem s ní mohl žít dvacet let

Další dítě zatím nechce

V zoufalství jsem se svěřila kamarádce. Ta mi poradila, ať neřeším minulost a soustředím se na naši společnou budoucnost. Zkusila jsem tedy dát na její slova.

„Možná by se naše situace změnila, kdybychom měli vlastní dítě,“ nadhodila jsem jednou opatrně. Jsme spolu už přes rok a půl a já cítím, že biologické hodiny tikají.

Jenže Tomáš žádné nadšení neprojevil. Zarazil se a řekl: „Víš, že bych jednou další dítě chtěl. Ale pamatuju si, kolik je to starostí, a teď bych si chtěl chvíli prostě jen užívat klidu.“ Ten večer skončil ostrou hádkou. Nazvala jsem ho sobcem, on mě hysterickou žárlivkou a půl dne jsme spolu nepromluvili.

Kamil (40): Kvůli dětem jsem se chtěl naučit vařit. Zjistil jsem, že exmanželka je tajně krmí za mými zády

Pořád naivně věřím

Nakonec mě ale zase udobřil svými řečmi a já si uvědomila, že ho miluji příliš na to, abych odešla. Pořád doufám, že jednou přijde řada i na nás a na naše plány. Snažím se být rozumná a trpělivá, ale ta věčná žárlivost mi ničí radost ze života. Jen doufám, že nebudu jednoho dne litovat ztraceného času.

Pavel (42): Nová přítelkyně se nikdy nehádala, ale připravila mě o koníčky. Došlo mi, že s exmanželkou mi bylo lépe

Názor vztahového terapeuta

Nabízejí se tři možná vysvětlení a z dopisu nelze s jistotou říct, které platí. Může jít o to, že Tomáš opravdu nemá od bývalé ženy dostatečný odstup. Rozvod byl čerstvý a některé vazby po něm přirozeně doznívají. Může jít také o to, že Pavlína vnímá běžnou spolupráci rodičů jako ohrožení, protože sama necítí jistotu. A konečně může jít o obojí zároveň. Jediná konkrétní situace, kterou Pavlína popisuje, je přitom poměrně obhajitelná. Eva potřebovala odvézt matku do nemocnice a auto nenastartovalo. Pomoc v takové chvíli není známkou obnovené lásky. Rodiče, kteří spolu po rozvodu slušně vycházejí, jsou pro dítě výhodou. Pavlína sama připouští, že na to nebyla připravená, protože od kamarádek zná spíš vyhrocené rozchody.

To ale neznamená, že je její nepohodlí neoprávněné. Tomáš o věci odmítá mluvit, odchází bez vysvětlení a její obavy zlehčuje poznámkou o seriálech. Tím jí nedává možnost pochopit, co se děje. Kdo nevidí dovnitř, začne si mezery doplňovat. A doplňuje je obvykle tím nejhorším. Část Pavlíniny žárlivosti tedy může být přímým důsledkem toho, jak málo informací dostává.

Co se týče Evy, nemá smysl požadovat, aby Tomáš přestal pomáhat nebo komunikovat. To by byla prohra pro oba. Rozumné je chtít něco jiného: aby ji o takových situacích informoval a dal jí najevo, že s ní počítá. Rozdíl mezi „musím za Evou“ a „Eva má problém s mámou, zajedu tam a do hodiny jsem zpátky“ je malý v délce, ale velký v tom, jak se druhý cítí. Pavlína může Tomášovi říct, že nežádá omezení kontaktu, ale průhlednost. Taková žádost je těžko odmítnutelná. Pokud ji odmítne, vypovídá to víc než jakákoli návštěva u Evy.

Podstatnější je však otázka dítěte. Myšlenka, že společné dítě vztah zpevní a Evu odsune, je chybná. Dítě v nejistém vztahu tlak spíš zvyšuje. Tomášův postoj přitom není nutně sobecký. Muž krátce po rozvodu, který už jedno dítě vychovává, může opravdu potřebovat klid. Jeho přání je legitimní. Jenže Pavlínino přání je stejně legitimní a navíc časově omezené. Dvě oprávněná přání, která se nepotkávají v čase, nejsou nikoho vina. Jsou ale skutečnou neslučitelností, kterou trpělivost sama nevyřeší.

Pavlína by proto měla odložit spor o Evu a otevřít otázku dítěte napřímo, bez obviňování. Zajímá ji, co pro Tomáše znamená „jednou“. Rok, tři roky, nebo „až se to hodí“? Odpověď nemusí přijít hned, ale měla by být konkrétní. Zároveň si Pavlína potřebuje sama pro sebe ujasnit, jak dlouho je ochotná čekat. Neměla by to formulovat jako ultimátum, ale jako informaci o svých vlastních hranicích. Její obava ze ztraceného času není hysterie, ale realistický odhad situace.

Mgr. Pavel Pařízek je psycholog, terapeut a zakladatel platformy Terapie.cz, která usnadňuje lidem najít toho správného terapeuta. Nejčastěji se svými klienty řeší problémy ve vztazích či rodině, pocity vyhoření, úzkosti nebo deprese. Zaměřuje se také na existenciální problémy bezvýchodnosti a nesmyslnosti či zvládání těžkých životních situací. Více informací najdete zde.

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].