
Daniela je sportovní typ. Celý život je aktivní a i po dvou těhotenstvích se jí postava prakticky nezměnila. I její manžel Michal byl krasavec. Jenže poslední dva roky se na něm nehezky podepsaly. Daniela si uvědomila, že ji vůbec po vizuální stránce nepřitahuje.
Naše manželství procházelo vleklou krizí. Bydleli jsme v panelovém domě a zabíjel nás stereotyp. Manžel byl třikrát v týdnu v posilovně. Utíkal si tam odpočinout. Neměli jsme problém společně zajistit chod domácnosti a péči o děti. Skomírali jsme jako partneři. Už jsme si neměli co říct.
Nuda v našem vztahu nebrala konce
Každý den byl stejný. Po práci krátká porada, jak bude vypadat odpolední program. Buď šel sportovat manžel a já hlídala děti. Nebo jsem šla sportovat já a s dětmi byl Michal. Společně jsme se starali o náš domov. Oba jsme uklízeli, oba jsme vařili, podle toho, kdo měl zrovna čas.
Přestali jsme ale být partneři. Už jsme si nepovídali. Naše konverzace se smrskla jen na hovory kolem dětí a domácnosti.
Takto stereotypně utíkal rok za rokem. A my si neuměli promluvit. Oba jsme tušili, že už vedle sebe jenom žijeme, ale nikdo nechtěl nahlas vyslovit krutou pravdu.
Nový projekt vnesl život do našeho vztahu
Před třemi lety přišel Michal s nápadem, že bychom si koupili menší domek se zahradou. Nový společný projekt nás pohltil. Zařizování domácnosti, práce na zahradě a úplně jiné prostředí nám vlily krev do žil. Úplně to restartovalo náš vyčpělý vztah.
Večer jsme diskutovali u lahve vína a dokonce jsme spolu začali i pravidelně spát. Baráček se zahradou nám zachránil manželství. Jenže moje štěstí nevydrželo dlouho. Michal přestal chodit do posilovny. Úplně se nadchl pro stavební práce a veškerý čas trávil doma.
Poslední dobou si všímám, že nehezky ztloustnul. Jeho vysportovaná postava se změnila k nepoznání. Zmizely mu svaly na břiše. Michal měl deset kilogramů nadváhy a já si uvědomila, že mě můj manžel vůbec vizuálně nepřitahuje. Já jsem zůstala štíhlá. Postava se mi prakticky od mládí nezměnila, ač jsem porodila dvě děti. A mému manželovi stačily tři roky k tomu, aby se z něho stal vesnický balík, co pije pivo a cpe se rohlíky.
Nejsem s ním spokojená
Michal byl nadšený. Bylo evidentní, že se v nové životní etapě našel. Měl rád naše sousedy, zapadnul i do vesnické komunity a chodil s místními na pivo. Jenže zatímco on byl šťastný, já se přetvařovala. Jeho vizuální změna mi vadila. Měla jsem ráda jeho staré já. Muže, co o sebe pečuje. Muže, co měl svaly a záleželo mu na tom, jak bude vypadat v létě v plavkách na koupališti.
„Nechceš si zajet do posilovny? Můžeme dát děti k babičce. V pátek zajdeme do posilovny a v sobotu se projedeme na kole. Co ty na to?“ lákala jsem už několikrát Michala.
Jenže můj návrh odmítl s tím, že by mu stála práce na domě. Bojuji sama se sebou. Vlastně mám vše, co jsem kdy mít chtěla – rodinu, pracovitého manžela a hezký domov. Jen v poslední době musí být v ložnici zhasnuto a já necítím vzrušení, když se mě dotýká.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




