Marie (42): Můj muž byl pro sousedy hrdina, doma ale nepohnul ani prstem. Jeho dvojí život mi začal lézt krkem

Příběhy o životě: Můj muž byl pro sousedy hrdina, doma ale nepohnul ani prstem. Jeho dvojí život mi začal lézt krkemPříběhy o životě:
Zdroj: vygenerováno pomocí AI

Marie dlouho věřila, že má doma skvělého manžela. Jakub byl mezi sousedy oblíbený a ochotně pomáhal každému, kdo ho o něco požádal. Za zavřenými dveřmi jejich bytu se ale choval úplně jinak. Zatímco pro cizí lidi by se rozdal, doma nechával všechno na své ženě. Marii nakonec došla trpělivost a rozhodla se, že ostatním ukáže, jaký Jakub ve skutečnosti je.

Jana Jánská
Jana Jánská 22. 09. 2026 19:00

Hrubá houbička pomalu stírala vrstvu lepkavé špíny ze stolu a mně přitom stékaly slzy po tvářích. Zvenčí se ozýval veselý smích mého muže Jakuba. Právě montoval novou poštovní schránku naší starší sousedce Danuši, která hlasitě opěvovala jeho zlaté srdce a ochotu.

Pro sousedy byl hrdina, doma mě ale čekaly jeho zablácené boty pohozené uprostřed předsíně a hromada špinavého pracovního oblečení. Můj život se už dlouho dělil na dva naprosto odlišné světy.


Pomocník pro celé město, doma lenoch

V prvních letech manželství jsem si myslela, že mám obrovské štěstí. Jakub pracoval jako technik u poskytovatele internetu a v našem městečku ho všichni znali jako člověka, který nikdy neodmítne pomoc. Sousedky z něj byly nadšené.

Jenže doma Jakub svoji masku obětavého lidumila odkládal. Nedokázal po sobě uklidit ani talíř. Když jsem mu něco vytkla, odbyl mě s tím, že po celém dni stráveném pomáháním ostatním má právo na odpočinek. Já prý v kanceláři místního bytového družstva stejně jen „překládám papíry“.

Vrcholem všeho bylo, když nechal půlku rybí konzervy za závěsem u okna. Našla jsem ji až po několika dnech, když se bytem začal šířit nesnesitelný zápach.

Pokus dát mu lekci selhal

Připadala jsem si jako uklízečka na plný úvazek. Rozhodla jsem se proto vyzkoušet radu, kterou jsem našla v jednom časopise. Přestala jsem po Jakubovi uklízet a doufala, že si nepořádku konečně všimne a začne sám něco dělat.

Výsledek byl katastrofální. Hromady špinavého prádla vesele ignoroval. Když došly čisté talíře, jedl přímo z hrnců nebo si kupoval jídlo v krabičkách, které potom nechával válet na stole.

Jednou jsem ho požádala, aby alespoň otřel ulepený stůl. Jen pokrčil rameny. „Tak to ukliď, když ti to vadí. Já musím jít k paní Aleně prořezat jabloně,“ prohodil.

Tehdy mi poprvé naplno došlo, že mu na mém pohodlí vůbec nezáleží. Mnohem důležitější pro něj byl obdiv cizích lidí.

Poslední kapkou byl zničený dřez

Všechno vyvrcholilo na podzim. Několik týdnů jsem Jakuba prosila, aby opravil kapající sifon pod dřezem. Voda nakonec přetekla z misky, kterou jsem pod něj postavila, a poškodila novou plovoucí podlahu v kuchyni.

Právě v tu chvíli zaklepala sousedka Barbora. Přinesla talíř koláče a hned začala básnit o tom, jaký je Jakub anděl, protože jí ráno zadarmo opravil splachovadlo.

Stála jsem před ní v mokrých ponožkách a něco ve mně prasklo. „Děkuji za koláč, Barborko. Jakub je opravdu poklad. Škoda jen, že doma netrefí ani špinavým prádlem do koše,“ řekla jsem s ledovým klidem.

Šokovaná sousedka se rychle rozloučila. A já se v tu chvíli rozhodla, že když domluvy nepomáhají, budu muset na Jakuba jinak.

Sousedská schůze se změnila v past

Rozhovory už dávno neměly smysl, a tak jsem se rozhodla zahrát jeho vlastní hru. Blížila se schůze vlastníků bytů kvůli opravě střechy našeho domu. Jako zaměstnankyně družstva jsem navrhla, že se tentokrát můžeme sejít u nás.
Jakub samozřejmě o mém skutečném plánu neměl tušení.

Tři dny před schůzí jsem doma nesáhla na jedinou jeho věc. Nechala jsem jeho chaos naplno rozkvést. V obýváku se vršily prázdné obaly, špinavé sklenice i propocené oblečení.

V den schůze se Jakub vrátil z práce, hodil bundu na zem a natáhl se na gauč přímo uprostřed toho nepořádku.

O chvíli později zazvonil zvonek.

Sousedé konečně poznali druhou tvář mého muže

Do bytu jsem postupně uvedla paní Alenu, Barboru, pana Jana a několik dalších sousedů. Jakub vyskočil z gauče a zrudl až za ušima.

Nahlas jsem se všem omluvila za nepořádek. Vysvětlila jsem, že náš obětavý Jakub, který ochotně pomáhá celému okolí, doma nepřiloží ruku k dílu. Zmínila jsem i týdny kapající sifon, zničenou podlahu a hromady špinavého prádla.

V místnosti zavládlo hrobové ticho. Jakub se na mě díval, jako by mě viděl poprvé. Jeho pečlivě budovaná pověst dokonalého souseda dostala pořádnou trhlinu.

Pro naše manželství to byla poslední rána. Následovaly hádky a nakonec rozvod. Jakub se odstěhoval k matce a já si zavolala řemeslníka, který sifon opravil během patnácti minut.

Dnes mám doma konečně pořádek. Ale hlavně mám klid. Už nemusím uklízet po člověku, který měl spoustu času a energie pro všechny kolem, jen ne pro vlastní ženu.

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Vítejte u Ireny Obermannové

Vítejte u Ireny Obermannové

Související články

Další články