Linda (41): Můj muž má po práci klid, já druhou šichtu. Tohle manželství mě pomalu zabíjí

S dvěma dětmi, psem, domácností a náročnou prací to není jednoduché. Pracuju na manažerské pozici, často musím pracovat i po večerech, abych všechno stíhala a uživila rodinu a mám často pocit, že jsem na všechno sama.

Vilém (61): Skončil mi čas teplých večeří a servisu. Manželka se po letech vzbouřila a odmítá mi dál dělat služku

Všechno stojí na mně

Manžel dělá práci, která ho baví, v níž je opravdu dobrý, ale vydělá tak polovinu toho, co já. Já z povahy svojí práce můžu pracovat z domu, když jsou děti nemocné, on ne. Proto se často stává, že se starám o děti, do toho naložím pračku, zapnu myčku, vyvenčím psa a k tomu ještě pracuju, zatímco on je v práci a má klid.

V takových dnech pak přijede domů a uvaří. To mu nemůžu vyčíst. Ale po zbytek dne se pak zavře do své dílničky a něco si tam kutí, zatímco já se dál starám o děti, musím pověsit to prádlo, které jsem dala do pračky a vyndat čisté nádobí z myčky a ještě uklidit kuchyni po jeho vaření.

Když se to přihodilo naposledy, došla jsem za ním a poprosila ho, ať aspoň dojde na procházku se psem. „Ale já jsem celý den v práci na nohou. Ty jsi doma, tak se dojdi projít a vydýchat.“ Ale on samozřejmě nepochopil, že jediné, co bych ráda dělala, je civění na obrazovku s hýbajícími se obrázky a vypnula tělo i hlavu.

Klára (35): Chtěla jsem jen pár hodin pro sebe, ale manžel mě zradil. Jeho neochota postarat se o děti mě šokovala

Jsem z toho unavená

Nepohádala jsem se. Prostě jsem požádala staršího syna, aby se psem došel. Vzpíral se, ale nakonec svolil. Jenže on s ním nepůjde na dvacetiminutovou procházku, na kterou by pes potřeboval, ale obejde s ním dům a vrátí se domů. Je to lepší než nic, ale nestačí to.

Manžel se mě pak vyptává, proč jsem pořád unavená a naštvaná, ale já mu to nedokážu vysvětlit. I když se snažím, nepochopí, že se starám o sto věcí najednou, zatímco jeho může zajímat jen jeho práce, vaření a klid, který má v kůlničce, zatímco já žádný klid nemám. Co do práce nestihnu přes den, musím napracovat večer.

Jsem unavená a přehlcená a mrzí a bolí mě, že nemám oporu. Že věci se beze mě nepohnou a nic se nestane, pokud doma nestojím s bičem a neříkám všem, co mají dělat. Taky bych chtěla svůj klid a svůj prostor, ale to bychom žili v bordelu a neměli ani čisté oblečení. Ale jak mu to mám vysvětit?

Erika (38): Po letech hádek o každou korunu jsem manžela vystěhovala a konečně dýchám

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].