
Petr se těšil, že až odejdou děti z domova, navážou s manželkou na aktivní život, který měli v mládí. Jenže realita je úplně jiná. Manželka Jana je pohodlná a líná, a nesdílí s ním stejné představy o trávení volného času. Po práci chce jen odpočívat u televize. A Petr je z toho dost zoufalý...
Moje manželka Jana nemá fyzicky náročnou práci. Pracuje jako účetní v jedné menší firmě. Na své pracovní pozici je řadu let a tak by se dalo říct, že nemůže být ani unavená ze zaučování se nových pracovních postupů. Proto nechápu, proč si pořád stěžuje.
Hodiny před televizí jsou nudné
Vychovali jsme dvě děti, které už mají svou domácnost a své partnery. Doba jejich výchovy byla náročná a manželka Jana byla důsledná, ale pečlivá a obětavá. Chápal jsem, že byla často unavená a ráda trávila odpočinek nějakou statickou činností. Proto jsme často jezdili na víkend do lázní nebo chodili na masáže, do kina nebo maximálně na krátkou procházku.
V mládí jsme ale oba hodně sportovali. Jezdili jsme hodně na kole a milovali jsme hory. Když jsem dal před třemi lety manželce k Vánocům nové kolo, málem se urazila. „Jani, ale já myslel, že by to mohla být naše nová zábava. Společný čas,“ cítil jsem se dotčený. Od té doby na kole Jana neseděla ani jednou. Nebude si prý huntovat klouby. Na výlet do hor jsem ji vytáhl jen jednou. Dojeli jsme ráno do Harrachova. Lanovkou vyjeli na Čertovu horu, kde jsem naplánoval výlet. Protože bylo hezky, navrhl jsem, že si vyšlápneme pár kilometrů do kopce na chatu Dvoračky.
Tolik povyku pro pár kroků, to jsem nezažil
„To jsi přehnal. Takový kopec. Ty víš, že jsem utahaná a táhneš mě do takového kopce,“ nevrle mi nadávala manželka. Na Dvoračkách jsme si dali oběd a poseděli na venkovní terase. Navrhl jsem, že bychom mohli jít ještě dál, ale Janin výraz mě utvrdil v tom, že ona se z terasy nehne. Dali jsme si ještě kávu, zákusek a nějaké drinky. Cesta z kopce zpět do Harrachova Janě tolik nevadila, i když remcala taky.
Vlastně jsem si uvědomil, jak svými řečmi výlet kazila. Za tři roky jsem vlastně nenašel zálibu, která by ji nadchla nebo by ji chtěla podruhé zopakovat. Jediné, co Janu baví, je gauč a televize. Poslední dobou už nemáme ani teplé večeře. Pokud chci něco jiného k večeři než chleba se šunkou, musím si to obstarat.
Její lenost mě vytáčí
Jana v televizi sleduje nekonečné seriály a nechce, abych ji u toho rušil. I kdybych se rozhodl, že s ní ten čas na gauči budu trávit, sleduje takové blbosti, že nejsem schopný se na to dívat. Už mám vše kolem domu hotové, minimálně třikrát vše přerovnané. Jana je ochotná se se mnou bavit u jídla, ale jak zasedne k obrazovce, okolní svět pro ni neexistuje. A vůbec jí nevadí, že jsem nespokojený a nešťastný. Co se to s mou manželkou stalo? Kde ztratila životní jiskru? Proč je z ní někdo, kdo jen nadává a je věčně unavený?
Doma máme čisto, Jana dbá o svou vizáž i ke mně se chová hezky. Ale jinak je líná. Je pohodlná jít dokonce i s kamarády do restaurace. Skoro vždy se na něco vymluví a je radši v teplákách doma. Já na stará kolena chodím často sám. Když už se Jana rozhodne, že na večeři půjde, hned po jídle do mě pod stolem šťouchá na znamení, že je čas jít domů. Rád bych trávil čas se svou ženou. Mám ji rád. Jsem na ni zvyklý. Ale ona mě nějak odsunula na druhou kolej a chce mít klid. Jak po práci, tak v posteli.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




