Andrea (45): Po dvaceti letech mi došla trpělivost s líným manželem. Třískla jsem talíři o zem a odešla

Vždycky jsem byla hodně praktická a samostatná. Když je něco potřeba udělat, prostě se do toho pustím. Můj manžel je úplný opak. Tváří se, že některé věci prostě neexistují.

Jsme spolu dvacet let. Nemůžu s jistotou říct, jestli je naše manželství šťastné. Rodina a známí nás vidí jako sehraný pár, ale já to tak necítím. Jsou věci, které mě už neskutečně štvou. Pravdou je, že v našem vztahu nosím kalhoty já. A musím přiznat, že je to strašně únavné...

Mohlo by Vás zajímat:

Beata (30): Manžel si myslel, že budu nonstop pečovat o jeho nemocnou matku. Odjela jsem na týden pryč, aby pochopil, jak složité to je

Nehledal partnerku, ale náhradní maminku

Můj manžel nezvládne doma ani úklid, natož aby opravil kapající kohoutek nebo vyměnil žárovku. Má obě ruce levé a když nastane problém, čeká, že to vyřeším já. On se o nic ani nepokusí. Proč by měl, když má mě? Na začátku vztahu jsem tomu nevěnovala pozornost, byla jsem zkrátka zamilovaná ženská. Nenapadlo mě, že něco, co tehdy působilo jako roztomilý detail, mi později bude komplikovat život.

Po letech jsem musela uznat hořkou pravdu. Můj manžel nikdy nehledal rovnocennou partnerku, chtěl někoho, kdo mu nahradí maminku. Odmalička byl zvyklý, že mu všechno nosili až pod nos. Stačí se podívat na vztah jeho rodičů: tchyně se může přetrhnout, zatímco tchán celé dny leží na gauči a kouká na televizi. Ona nadává, ale tím to končí.

A tak si můj manžel žije jako v bavlnce. „Miláčku, kde jsou klíče od auta?“ ptá se mě snad každý den. „Tam, kde vždycky...“ odpovím mu. A pak mu to musím říct konkrétně, protože není schopný si to zapamatovat. Strašně mě vytáčí, že si nedokáže nic najít sám. Chová se, jako by nebyl doma, ale na návštěvě, v cizím prostředí.

Naše manželství nemá s partnerstvím nic společného. Já se můžu přetrhnout, zatímco on jen bere. Nejhorší je, že náš syn jde v jeho stopách. Pomoc od něj nemůžu čekat a donutit ho uklidit si pokoj je boj na život a na smrt.

Mohlo by Vás zajímat:

Monika (42): Můj starší manžel má krizi středního věku a leze mi na nervy. Nechci s ním sedět na gauči a dívat se na seriály

Už toho mám dost

Moje trpělivost visela na vlásku už dlouho. Stačilo málo, aby to bouchlo. Jednoho dne, když manžel dojedl oběd, který jsem samozřejmě vařila já, prostě vstal a zmizel do obýváku, jako by neviděl horu špinavého nádobí. Jako obvykle. Ale tentokrát jsem to nerozdýchala.

Nejdřív jsem brblala a začala nádobí umývat sama. Ale pak se ve mně něco zlomilo. Vzala jsem jeden talíř a rozbila ho o podlahu. A pak další. Manžel přiběhl do kuchyně s vykulenýma očima. „Proboha, Andreo, co to děláš?“ vyjekl.

Zařvala jsem na něj ty nejhorší nadávky, jaké znám. Byla jsem vzteky bez sebe a on jen stál a čuměl. Sebrala jsem se a odešla pryč. Ještě mezi dveřmi jsem zakřičela, že až se vrátím, kuchyně musí být jako ze škatulky. Na řízení jsem se necítila, tak jsem si zavolala taxi a jela k mojí nejlepší kamarádce.

Mohlo by Vás zajímat:

Petra (52): Už toho mám vážně dost. Pokaždé, když někam chci jet, manžel si způsobí úraz

Něco se musí změnit

Nikdy jsem se s nikým nebavila o svých manželských problémech. Moje kamarádka o nich slyšela poprvé. Řekla něco, co mě zarazilo. „Je mi líto, Andrejko, ale můžeš si za to sama...“

„Jak to myslíš?“ nechápala jsem.

„Nemůžeš za to, jak byl vychovaný. Ale za to, že sis to nechala líbit, už ano...“

„Co jsem měla dělat?“

„Proboha, jsi jeho žena, ne služka...“ dodala.

Její slova mě donutila přemýšlet. Když jsem se večer vrátila, kuchyň byla vzorně uklizená. Manžel ani nepípnul. Sedla jsem si a klidně mu vysvětlila, co mě trápí a že takhle to dál nejde. Vyložila jsem mu konkrétně, co chci, a že tentokrát neustoupím.

Manžel i syn si nejdřív mysleli, že mě to přejde. Brzy pochopili, že to myslím vážně. Rozhodla jsem se, že přestanu být služkou a začnu konečně žít pro sebe. Přihlásila jsem se do taneční školy a začala jsem se víc setkávat s kamarádkami.

Tchyně sice prohlásila, že mi „přeskočilo“, ale její názor mě nezajímá. Moji chlapi neměli na výběr, novým pravidlům se museli přizpůsobit. Já už se vzdávat nehodlám...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Jarka (38): Od té doby, co manžel pracuje z domu, je líný jako vepř. Celé dny jen leží na gauči

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].