Zita (32): U nás doma se nicnedělání neodpouštělo. Nečekala jsem, že mě přítelkyně bude soudit jako moji přísní rodiče

Vyrostla jsem v rodině, kde byl odpočinek vzácností. Neustále se u nás něco dělo, někam se chodilo a něco podnikalo a když člověk zrovna nic nedělal, hledělo se na něj jako na povaleče a budižkničemu.

Eva (32): Manžel mi tvrdil, že na stavbě našeho domu řeší opravy. Ve skutečnosti si tam vybudoval hnízdečko pro jinou ženu

Pocházím z rodiny, kde se nicnedělání neodpouštělo

Bylo to zřejmě proto, že oba moji rodiče byli renomovaní chirurgové, a tak byli neustále v práci. Když už byli doma, vzdělávali se naučnou literaturou, sledovali různé dokumenty anebo dělali vše pro zdravý životní styl – snažili se pravidelně sportovat nebo vařit jen zdravá jídla. To samozřejmě v kombinaci s náročným povoláním nenechávalo moc klidu k obyčejnému nicnedělání.

Stejnou disciplínu, jako měli oni dva, očekávali i ode mě a od mého bratra. Museli jsme tedy také pořád něco dělat, mít nějaké vyžití. Když jsme tedy zrovna nebyli ve škole, museli jsme se učit materiály navíc nebo být na nějakém zájmovém kroužku. Rodiče nás nutili chodit na sporty, číst knihy, učit se nazpaměť básničky a pak je recitovat. A když nás zrovna našli, jak nic neděláme, že jen tak odpočíváme, udělali z toho naprostý skandál.

„Nic z tebe nebude, když se budeš jenom válet. Jestli nemáš co dělat, jdi si počítat příklady z matematiky. Nechci tě tu vidět se jenom flákat,“ pamatuji si velmi živě říkat mého tátu, když jsem si zrovna na pár minut sedla se svačinou k televizi.

Eva (42): Odmítla jsem být otrokyní tradic. Velikonoce jsem si užila po svém v Itálii

Myslela jsem si, že odpočinek je mrháním času

Jejich výchova mě velmi poznamenala a celý život jsem měla pocit, že odpočinek je něco špatného, něco zakázaného. Sebevíc jsem přišla vyčerpaná z přednášek na vysoké škole, donutila jsem se ještě se učit a nebo alespoň jít třeba do posilovny. Když jsem si jen tak sedla k televizi, mozek na mě křičel, že to je špatně, že musím něco dělat.

Trvalo mi dlouho tento toxický přístup odbourat, plně se mi to podařilo až když jsem oslavila třicáté narozeniny. Teprve pak jsem si uvědomila, jak důležité je zpomalit a jak jenom pouhý relax tělo i mysl potřebuje. A tak jsem zpomalila. Přestala jsem chodit do fitka, přestala jsem běhat, přestala jsem se neustále utápět v podcastech a edukačních materiálech. Začala jsem spoustu času trávit jen tak doma na gauči nicneděláním. A nikdy by mě nenapadlo, že by to mohl být problém.

Alena (40): Jela jsem za mužem na služební cestu, abychom oslavili jeho narozeniny. Viděla jsem, jak večeří s jinou

Našla jsem si velmi akční přítelkyni

Když mi bylo třicet jedna, začala jsem chodit s Kájou. Kája byla velmi aktivní osobou, byla vrcholová sportovkyně, od dětství se věnovala jízdě na kajaku a držela v tomto sportu několik rekordů. Neustále byla na tréninku a něco dělala. Myslela jsem si, že spolu máme mít jako pár dobrou dynamiku – ona ve svém volném čase pořád něco dělá a se mnou si pak může odpočinout. Ona ale neustále chtěla něco podnikat.

„Jdu běhat… nechceš jít se mnou?“ nabídla mi večer, když jsem přišla z práce. Už stála na chodbě ve sportovním a řídila si hodinky. Já jsem se jenom unaveně svezla na pohovku.

„Jsem hrozně unavená z práce. Asi si dám něco dobrého k večeři a udělám si koupel. Nechceš se přidat?“ mrkla jsem na ni a ona se ušklíbla.

„Asi si to nechám ujít. Opravdu se nechceš přidat? Doma jsi byla včera večer.“

Judita (29): Netěším se na Velikonoce. Máma chce poznat mého přítele a já vím, že to bude průšvih

Snažila se mě přemluvit, ať s ní pořád někam chodím

O pár dní později se mě snažila přemluvit, ať jdu s ní a jejími kamarády do baru. Opravdu se mi nechtělo, právě jsem si dělala chutnou večeři a u toho poslouchala písničky v rádiu.

„S tvými kamarády jsme byli venku minulý týden a dneska se mi opravdu nikam nechce,“ odmítla jsem ji a pokusila se ji políbit na čelo, „ale užij si to.“

„Byla bych ráda, kdyby ses víc zapojila do mého života,“ uhnula mému polibku a podrážděně se na mě podívala, „poslední dobou jenom sedíš doma.“

„Mám náročné období v práci. Vstávám v pět, abych přišla do kanceláře dřív a vše stihla. Chci mít večer svůj klid, to je všechno,“ pokrčila jsem rameny a dále se jejím komentářem nezabývala. V následujících týdnech ale začaly pořád přibývatvýčitky . Prý s ní dost nechodím do fitka, že jednou týdně je málo. Vadilo jí, že nejsem ochotná trávit hodiny v kuchyni přípravou složitého zdravého jídla a že si radši objednám dovážku. Soudila to, že radši trávím večer doma u televize nebo na telefonu, než abych šla ven.

Šárka (34): Stala jsem se odpadkovým košem na práci, kterou nikdo dělat nechce

Prý se mnou dost nežije

„Mám ráda svůj klid a nechci se někde pořád hnát,“ snažila jsem se jí vysvětlit mé pohnutky, „celý život jsem se hnala za nějakým cílem, dřela se, nedovolila si zastavit… tak si to vynahrazuji teď.“

„Takže ses proměnila v zapšklou ženskou, co nedělá nic, než sedí na zadku?“ zeptala se mě prudce, „copak ty nemáš pocit, že marníš čas? Že bys mohla být produktivní, dělat něco užitečného… a místo toho jen trčíš na gauči.“

„Zníš jako můj táta,“ neubránila jsem se pichlavému komentáři. Doufala jsem, že tak konverzace skonči, ale Kája se na mě frustrovaně podívala.

„Nevím, jestli s tebou chci být, když jsi taková. Mám pocit, že s tebou nic nezažívám… nejsi vůbec dobrodružná, akční. Jsme ještě mladé a já nechci sedět doma na zadku a odpočívat. Chci žít, chci se hnát za cílem, chci něco pořád dělat. Od toho přeci život je.“

„Tak si klidně žij,“ pokrčila jsem rameny, „ale beze mě. Já už se za ničím hnát nebudu. Ani kvůli našim, ani kvůli tobě.“

Alex (35): Mému příteli je přes padesát. Jsem zatím jeho nejstarší partnerkou a to mě trochu děsí

Nechtěla jsem se kvůli ní měnit

A tak jsme se s Kájou rozešly. Velmi mě to mrzelo, měla jsem ji ráda, ale cítila jsem, že by nám to opravdu nefungovalo. Láska někdy nestačí, když jsou lidé až moc rozdílní. Naše osobnosti a hlavně představy o životě se naprosto míjely a navzájem bychom se zničily. Musela bych se pro ni změnit a vrátit se k životu, který jsem jako mladší tak nesnášela. A za to mi naše, ač krásná, láska nestála.

Jana (50): Celý život jsem se obětovala rodině, k padesátinám jsem se ale dočkala jen naprostého nezájmu

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].