
Michal našel štěstí u o dvacet let starší Ivany. Rodina ho za to zavrhla a přátelé nechápali, co to do něj vjelo. On se však odmítl vzdát. Stojí láska, která boří společenská tabu, za ztrátu nejbližších?
Ivana nebyla moje spolužačka ani dívka z večírku, ale žena o dvacet let starší než já. Pro mě ten věk nic neznamenal. Byla moudrá, zralá a neuvěřitelně opravdová. A proto jsem se do ní zamiloval.
Moje rodina to však odmítla pochopit. Tvrdili, že se zesměšňuji a že Ivana mě jen využívá. Když jsem se jí odmítl vzdát, otec mě vydědil a přerušil se mnou veškeré kontakty. Bolelo to, ale nelitoval jsem. S Ivanou se totiž i obyčejné usínání zdálo být smysluplnější než cokoli, co jsem zažil dřív.
Seznámil jsem se se starší ženou
Potkali jsme se v brněnské lékárně, když jsem do ní v chvatu vrazil a shodil jí nákup. Sbíral jsem lahvičky a masti a omlouval jsem se. Pak jsem nabídl, že jí odnesu tašku k autu.
Prozradila mi, že kousek odtud pracuje jako psycholožka. Měla klidný pohled, voněla po levanduli a jmenovala se Ivana.
Další dny jsem kolem její práce procházel tak dlouho „náhodou“, až jsme se jednou potkali. Prokoukla mě a s úsměvem se zeptala, jestli chci dál předstírat ty náhodné procházky, nebo jestli ji pozvu na kafe.
Políbila mě
Začali jsme se vídat, nejdřív jsme chodili na procházky, později jsme se setkávali u ní doma. Nemusel jsem nic předstírat a cítil jsem se konečně sám sebou.
Zlom přišel, když jsem ji vzal na oslavu ke spolužákům z techniky. Kamarádi na ni hleděli jako na zjevení a jeden se mě dokonce šeptem zeptal, jestli je to moje teta.
Ivana mi pak v autě řekla, ať si z toho nic nedělám, že kluci jsou prostě nedospělí. Tehdy mě políbila tak něžně a s takovým pochopením, že jsem věděl, že chci být už jen s ní.
Rodina mě nechápe
Doma to bylo jako srážka se zdí. Otec křičel, že by mi Ivana mohla dělat matku a že se jen baví na můj účet. Máma sice mlčela, ale v jejích očích byl vidět hluboký děs.
Odsekl jsem jim, že se jen bojí mojí skutečné lásky, načež mě otec vyhodil z domu. Sbalil jsem si pár věcí do batohu a odešel za Ivanou. Bez ptaní mě přijala, uvařila kávu a v jejím objetí bylo víc bezpečí, než jsem kdy cítil u rodičů.
Měla pochybnosti
Žili jsme spolu už půl roku, když jsem ji jednou našel v kuchyni plakat. Svěřila se mi, že se cítí provinile, jako by mi kradla mládí, a že bych měl být spíš s někým v mém věku.
Chtěl jsem ji utěšit, ale v tu chvíli jsem nedokázal najít správná slova. Možná proto, že mě samotného občas přepadly myšlenky na bezstarostný život mých vrstevníků a večírky na kolejích.
Ivana mi řekla, že mě nebude držet jako ve vězení. A pokud se rozhodnu odejít, pochopí to. Najednou jsem v ní viděl člověka, který má stejný strach jako já.
Pracujeme na našem vztahu
Všechno se začalo kazit během dovolené v Chorvatsku. U moře nám bylo krásně, dokud jsme v kavárně nepotkali moji známou Zuzanu s jejím přítelem. Byli mladí, smáli se a já cítil divný tlak v žaludku.
Po návratu domů jsem se začal uzavírat do sebe a vyhledávat samotu.
Jedné noci mi Ivana narovinu řekla, že sice ví, že ji nepodvádím, ale cítí, že mě ztrácí. Spali jsme pak vedle sebe jako cizinci a už nešlo předstírat, že se náš vztah nerozpadá.
Nakonec jsem si uvědomil, že každá snídaně s ní a každý její polibek stojí to. Začali jsme společně pracovat na tom, aby náš vztah vydržel. A zatím se nám to daří.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




