Alena (43): Manžel se měl jako v bavlnce, ale vůbec si toho nevážil. Nakonec jsem ho vyhodila z domu

Dlouho jsem si pletla lásku se zodpovědností. Věřila jsem, že když se o všechno postarám a sejmu z druhého tíhu každodennosti, získám tím blízkost. Měla jsem peníze i vliv. Nevšimla jsem si ale, kdy jsem pro svého muže přestala být milovanou ženou a stala se spíše poskytovatelem servisu.

Amálie (37): Můj manžel se jen válel na gauči. Vyhodila jsem ho z domu, ať jde k mamce, která ho blbě vychovala

Pečovala jsem o něj

Před lety jsem měla vše skvěle rozjeté – firmu, která prosperovala, i plány do budoucna. Pak se objevil Roman. Imponovalo mi, že se nikam nežene. Říkala jsem si, že v mém hektickém světě bude on tím klidným přístavem.

Postupem času jsem začala platit všechny účty a zařizovat dovolené. Koupila jsem nové auto, aby se nám jezdilo pohodlně. Když jsem Romanovi navrhla, aby si dal v práci pauzu, jen pokrčil rameny a souhlasil. Považovala jsem to za projev péče. Kdykoliv měl problém, vyřešila jsem ho. Kdykoliv byl unavený, vzala jsem toho na sebe víc.

Moje láska měla podobu bankovních převodů a organizačních rozhodnutí. Roman se mě však stále méně ptal, jak se cítím. Zvykl si, že moje přítomnost a peníze jsou samozřejmostí, asi jako tekoucí teplá voda.

Adéla (37): Toužila jsem po romantice, ale můj manžel jen ležel na gauči. Vyhodila jsem ho z bytu i ze svého života

Kamarádka mi otevřela oči

Náš dům v klidné čtvrti byl sice krásný a vkusně zařízený, ale já v něm cítila čím dál větší prázdnotu. Roman měl své rituály – kávu a televizi, zatímco já létala mezi schůzkami. Když jsem mu jednou říkala, že mám náročný den, odbyl mě s tím, ať nákup prostě objednám online, že v tom nevidí problém.

Začala jsem si všímat, že ho nezajímají mé úspěchy ani únava. Když jsem se ho zeptala, jestli je spokojený, odpověděl stroze: „Jasně, máme všechno.“ To „máme“ ale znělo, jako by mluvil o hotelovém vybavení, ne o našem vztahu.

Moje dlouholetá kamarádka Lucie mi narovinu řekla, že vypadám hrozně. Snažila jsem se vymlouvat na práci, ale ona mě přerušila s tím, že o Romanovi mluvím víc než o sobě. „Nastavila jsi laťku tak nízko, že se Roman ani nemusí snažit. Platíš za to vším, co máš,“ řekla mi. Ta slova mě bolela, protože byla pravdivá. Celé roky jsem si myslela, že mi peníze dávají nezávislost, ale emočně jsem se úplně vyčerpala ve snaze koupit si harmonii.

Anita (30): Manžel by nejraději jenom seděl doma. Přestěhovala jsem se sama do Itálie a nemůžu si to vynachválit

Cizí muž mi rozuměl víc než manžel

V té době jsem začala spolupracovat s novým externím poradcem mé firmy. Patrně si všiml mé únavy. Jednou poznamenal, že největší chybou je naučit ostatní, že všechno zvládneme sami. Pak totiž rychle zapomenou, kolik nás to stojí úsilí. Bylo mi úzko z toho, že cizí člověk mi rozumí víc než vlastní manžel.

Roman ani nepostřehl, že jsem zamlklá. Stále mluvil jen o svých drobných plánech a já si uvědomila, že jsem si celou dobu pletla jeho fyzickou přítomnost se skutečným partnerstvím. Rozhodla jsem se přestat dělat rodinného manažera. Přestala jsem Romanovi plánovat jídlo, připomínat povinnosti a hlavně jsem odmítla financovat jeho další nedomyšlený podnikatelský záměr za desítky tisíc korun. Ohradil se, že jsem ho přece vždycky podporovala.

Došlo mi, že mu nejde o mě, ale o ztrátu pohodlí. Už nebylo o čem mluvit. Seděli jsme v kuchyni a on na mě koukal, jako by čekal na další instrukce. „Musíš se vystěhovat, podávám žádost o rozvod,“ řekla jsem klidně. Věděla jsem, že své rozhodnutí nikdy nezměním.

Natálie (35): Vyčetla jsem manželovi, že doma nic nedělá. Jeho reakce mě dorazila

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].