
První lásky si v sobě neseme po celý život. Většinou nás ani nenapadne se k nim vracet, naopak se tomu bráníme, protože co kdyby přišlo zklamání. Své o tom ví Petra...
Někdy se ale stane, že osud zamíchá kartami úplně jinak a nečekané setkání s minulostí udělá v našem životě i v hlavě pořádný zmatek. Přesně to se stalo i mně, Petře. Milovala jsem ho celou svou mladou duší a nemohla na něj zapomenout. A pak se z ničeho nic objevil u mých dveří a já nevěděla, kudy kam. Místo, abych přemýšlela, skočila jsem do toho po hlavě.
Bez jediného slova mě opustil
Naše první setkání bylo naprosto neromantické. Jela jsem na starém kole kolem potoka v našem městečku, když jsem najela na kámen a už jsem ležela na zemi. Ošklivě jsem si odřela lokty i kolena a jako malá holka se rozbrečela. A to mi bylo sedmnáct! „Copak se vám stalo, slečno?“ ozvalo se najednou nade mnou. Zvedla jsem hlavu – a tam stál Tomáš. Utřela jsem si slzy a snažila se neznít ufňukaně: „Trochu jsem si nabila…“ Pomohl mi na nohy, zvedl mé kolo a doprovodil mě až k nám domů, kde mě předal mé mámě.
V tu chvíli jsem už byla po uši zamilovaná. A on zřejmě také, protože hned druhý den mě pozval ven. Pak už to šlo ráz na ráz. První pusa, první milování… a po čase rozchod, který bolel o to víc, že Tomáš prostě zmizel. Bez jediného slova vysvětlení mě opustil.
Po dvaceti letech se nečekaně objevil
Zrovna jsem přebalovala syna, když zazvonil zvonek. „Koho to sem čerti nesou?“ pomyslela jsem si. Bylo sedm večer, pošťák už nechodí a žádnou návštěvu jsem nečekala. S malým na ruce jsem šla otevřít.
A tam stál on. Tomáš. „Ahoj!“ zahlaholil, jako bychom se neviděli týden, a ne dvacet let! Vypadal skoro stejně, možná ještě lépe. Zmužněl, měl vypracovanou postavu a byl skvěle oblečený. „Kde se tu bereš?“ vykoktala jsem a nadhodila si syna, který mě na boku tížil. „Chtěl jsem tě vidět, snad můžu, ne?“ odpověděl bezelstně. „Tak jsem zkusil tvoji starou adresu a koukám, že jsi pořád tady.“
Zamotal mi hlavu a zase zmizel
Za těch dvacet let se změnilo mnohé. Jsem vdaná, mám skvělého manžela Pavla a nehodlala jsem na tom nic měnit. Jenže… srdce se mi rozbušilo a já měla pocit, že nemůžu dýchat. Dvacet let zmizelo a zase jsme tu byli jen já a on. Během minuty jsme si domluvili schůzku na druhý den. „Kdo to byl?“ zeptal se mě Pavel, když jsem se vrátila do pokoje. „Ale, jeden spolužák ze střední. Objevil se tu po letech, tak si zítra dáme kafe,“ zalhala jsem. Druhý den jsem si připadala jako na prvním rande. Hystericky jsem přeházela celý šatník, líčila se a v koutku duše věděla, že se řítím do maléru.
Následovaly další schůzky a došlo i na sex. Byla jsem tak zamilovaná, že jsem sotva dýchala. Zajímavé ale bylo, že doma všechno fungovalo jako dřív. Ta zakázaná láska mi dávala křídla. Jediný problém byl v tom, že jsem se utápěla ve lžích. Pokaždé, když jsem za ním chtěla jít, musela jsem si vymýšlet výmluvy nebo svěřovat syna kamarádce, která naštěstí držela jazyk za zuby.
Věděla jsem, že to nemůže trvat věčně. Každou minutu s ním jsem se děsila toho, že je poslední. A pak ten den přišel. Aniž by cokoli řekl, Tomáš opět zmizel. Zablokoval si mé číslo a poslal jen poslední zprávu: „Bylo to krásné a bylo toho dost. Buď šťastná.“
Mělo se to stát, nebo raději ne? Nevím, ale jedno vím jistě: bylo to nádherné a jsem ráda, že jsem to zažila. A kdo ví, třeba se za dalších dvacet let objeví znovu…
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




