Dana (27): Nikdy jsem neplakala nad rozchodem se svojí první láskou. Když jsem ho ale uviděla na radnici s jinou, bylo mi do pláče

Když jsem viděla, jak drží Michal majetnicky i láskyplně kolem pasu jinou, v hlavě mi zněla písnička: Má první láska se dnes vdává… No, on se ženil, ale nevyjde to nastejno? Netušila jsem, že mi to bude tak líto, vždyť jsme se rozešli už před lety a tehdy bez lítosti.

Mohlo by Vás zajímat:

Vendula (34): Na svou první lásku nikdy nezapomenu. Když jsme se znovu setkali, ocitla jsem se v pasti

Poprvé jsem se zamilovala

Bylo mi sedmnáct, když jsem se poprvé zamilovala. Tedy poprvé doopravdy. Studovala jsem zdrávku, Michal byl spolužákem mojí kamarádky na gymplu. Tak jsme se, přes ni, dali dohromady. Chodili jsme spolu skoro půl roku. Nejdřív potají – ani Petře jsem se nesvěřila – bylo to takové o ničem, vlastně jsme si víceméně psali přes mobil a párkrát si dali nějakou tu pusu. Ale pro mě to bylo chození. Když mi jednou řekl: „Jsem s tebou rád,“ – tedy místo mám tě rád, ale mně to bylo fuk, prozradila jsem náš vztah Petře a tím pádem vykřičela do celého světa.

A od té doby jsme byli „ti dva“. A stalo se, co se stát muselo – naše první noc. Moje, ale i jeho. Jeho rodiče byli pryč a já jsem přišla s batohem, kde jsem měla zubní kartáček, náhradní tričko a kapesní parfém, který jsem si koupila speciálně kvůli tomu. Připadala jsem si dospělá, i když doma jsem musela nedospěle lhát. „Jsi si jistá?“ zeptal se, když jsme už leželi nahatí pod peřinou, a já na to: „Jo.“ Pár měsíců nato jsme se rozešli.

Mohlo by Vás zajímat:

Tereza (24): Naše první hádka byla kvůli cibuli. Nakonec jsme se málem rozešli nad gulášem

Svatba s jinou

Je to už pomalu deset let, ale občas si na něho vzpomenu. Jak by ne, na první lásky a první sex vzpomínáme všichni. A taky jsem ho začala sledovat na Instagramu. Hodně cestuje, jeho příspěvky jsou zajímavé, občas je tam s nějakou slečnou… ale mě to nebolí. Takový je život.

Ale pak přišel den, kdy se na jeho Instagramu neobjevil obrázek odněkud z Thajska, ale něco úplně jiného. Michal ve světle šedém obleku a vedle něj ona, krásná, usměvavá, v bílých šatech. „Navždy spolu,“ stálo pod fotkou. Seděla jsem na posteli s mobilem v ruce a s žaludkem v krku. Už jsme spolu dávno nebyli, ale nějaká moje část pořád věřila, že on… že se mě přece jen pořád ještě trošku týká. Byla jsem ráda, že je šťastný. Vážně. Ale taky mě to zabolelo víc, než bych si přála…

A tak jsem si vzala bundu a šla ven. Kam jinam než k radnici. Stála jsem přes ulici, za křovím, jak puberťačka. Oni právě vycházeli – ona se smála, on ji držel za ruku, lidi kolem házeli rýži a křičeli: „Ať žijí novomanželé!“

Mohlo by Vás zajímat:

Alena (42): Mám se vdávat, ale nechci si vzít snoubencovo příjmení. Bojím se, že se mi všichni budou smát

Poslední sbohem

Uběhlo pár dní, ale já měla před očima pořád obraz dvou šťastných novomanželů. A uších mi zněla stará písnička Karla Gotta: Má první láska se dnes vdává…

Procházela jsem se v dešti a pak jsem zalezla do malé kavárny. Objednala si čaj a vytáhla knížku, kterou jsem stejně nečetla. Jen jsem tam seděla a v hlavě si přehrávala co bylo a co mohlo být, kdybychom se nerozešli nebo ještě jednou potkali. Vždyť jsme se od našeho rozchodu už nikdy neviděli!

Když jsem pak zvedla oči, najednou jsem ho uviděla, venku, přes sklo. Stál na rohu sám, pod deštníkem, jako by na někoho čekal. Díval se do dálky, ale pak otočil hlavu. A uviděl mě. Naše pohledy se setkaly a oba jsme ztuhli, jako by čas na vteřinu zamrzl. Usmál se. Ne moc. Jen malinko, přesně tak, jak to dělal tehdy, když mě chtěl uklidnit.

A pak odešel.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Mirka (60): Nad mojí zahrádkou vůbec neprší. Už nemám dešťovou vodu v sudech a země je jako kámen