Tereza (24): Naše první hádka byla kvůli cibuli. Nakonec jsme se málem rozešli nad gulášem

S Tomášem (26) jsme spolu skoro dva měsíce. Všechno bylo zatím růžové, romantické a bez mráčku. Až do víkendu, kdy jsme se rozhodli spolu poprvé vařit. Řekli jsme si, že uvaříme guláš, a málem jsme skončili rozchodem kvůli noži a cibuli.

Mohlo by Vás zajímat:

Zuzana (31): Přítel je bordelář. Po mém návratu z nemocnice to už vážně přehnal a uvažuji o rozchodu

Nikdo mě nemusí poučovat, jak se krájí cibule

Začalo to úplně nevinně. Já stála u prkénka, v očích mi slzely cibulové výpary, a Tomáš mi dýchal za krk. „Ty ji krájíš špatně. Musíš podélně a pak napříč, jinak to nebude stejnoměrné.“ A bylo to. Cibule mě štípala do očí, ale štípat mě začaly i jeho poznámky. „A ty jsi jako šéfkuchař z luxusní restaurace, jo?“ odsekla jsem.

„Ne, ale aspoň vím, že guláš není salát,“ řekl se smíchem. Jenže mně to v tu chvíli nepřišlo vůbec vtipné. Na naše společné vaření jsem se těšila, a bylo mi líto, jak se Tomáš projevil. Nemusel mě zesměšňovat, mohl mi to říct jinak. Když se chová takhle na začátku našeho vztahu, jak se mnou bude mluvit za rok?

Odešla jsem do obýváku a řekla, že si ten guláš může sníst celý sám. On mi na to odvětil, že stejně neumím vařit. Měl pravdu, vařila jsem v životě sotva tři jídla. Ale snaha se přeci cení.

To byla podle mě podpásovka. Guláš byl původně můj nápad! Recept jsem si vyprosila u babičky. Byla to blbá hádka, ale nějak se to nafouklo. Nakonec jsme oba trucovali – on v kuchyni, já na gauči. A v hrnci se pomalu dusil náš první vztahový průšvih.

Mohlo by Vás zajímat:

Žaneta (31): Nemůžeme žít ani spolu, ani bez sebe. Obě varianty mě ničí a nikdy nebudu spokojená

Vzpomněla jsem si na věčně tichou domácnost doma

Úplně se mi vybavila domácnost za mého dětství, tam bylo ticho neustále. Naši řešili problém tak, že spolu přestali mluvit. Nechtěli se přede mnou hádat, a tak bylo raději ticho. Tíživé a nepříjemné ticho, co mi snad ubližovalo ještě mnohem víc. Vznikalo také kvůli maličkostem.

Táta třeba zapomněl na něco, co po něm máma chtěla. Nebo jí nepochválil jídlo, případně ona zase brala jako samozřejmost, když uvařil něco on. Ti dva byli jak děti, co se pořád handrkují a předhazují si svoje ego. Jako malá jsem to nechápala. Teď se v tom trochu vidím a hlavně po rozepři s cibulí si připadám jako moje máma.

Uražená na gauči, jako by se nad celou situaci nedalo povznést. Ráda bych to hodila za hlavu, ale ustoupit jako první? To je pro mě velmi těžké, mám se ještě co učit. Navíc jsem netušila, jak bude reagovat Tomáš. Třeba si chce hrát na důležitého celý zbytek dne. Jestli je takový, rozhodně bychom spolu neměli chodit.

Mohlo by Vás zajímat:

Magda (33): Zamilovala jsem se na první pohled a následovala svatba. Dnes je láska pryč a my se pořád jen hádáme

Pak ale přišla smířlivá věta, která všechno zlomila

„Hele, promiň, ale fakt jsem to přehnal. Ty krájíš cibuli s vášní, a to se taky počítá.“ Můj přítel se tvářil upřímně a spadl mi kámen ze srdce. Rozesmála jsem se. I přes nateklé oči od cibule. Přišel, políbil mě na čelo a řekl, že jestli někdy napíšeme kuchařku, tak první kapitola bude: „Jak se pohádat kvůli cibuli a přežít to.“

Guláš byl nakonec skvělý. A i když jsme ho jedli trochu v tichu, pak jsme si připili na to, že naše první hádka nebyla o nevěře, penězích nebo tchyni – ale o cibuli. Vlastně nás to sblížilo. Teď máme pravidlo: kdo krájí cibuli, nesmí být kritizován. A guláš vaříme spolu jednou za měsíc. A vždycky u toho slzíme – buď od cibule, nebo od smíchu.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Hana (20): Po úraze jsem chvíli nemohla mluvit. Ticho vneslo do naší rodiny harmonii, kterou jsme neznali

Doporučené video