Hana (20): Po úraze jsem chvíli nemohla mluvit. Ticho vneslo do naší rodiny harmonii, kterou jsme neznali

Spadla jsem na schodech. Hádka u dveří, spěch, taška s nákupem, jeden špatný krok. Praštila jsem sebou a skončila v nemocnici. Spadla jsem nějak špatně a ačkoli se mi zas tak nic hrozného nestalo, měla jsem otřes mozku a nějaký problém s hlasivkami. Asi tři týdny jsem vůbec nemohla mluvit.

Mohlo by Vás zajímat:

Julie (58): Chtěla jsem se postarat o nemohoucího manžela, ale sama sebe jsem dostala na pokraj svých sil

Komunikovali jsme přes papírky

Psala jsem vzkazy na papírky a kývala hlavou a pokoušela se naučit svoji rodinu, jak odezírat ze rtů. Všichni mi říkali, že to brzy přejde. A přešlo. Jenže když už jsem mluvit zase mohla, nějak se mi nechtělo.

Doma se ke mně chovali jinak. Máma se najednou ptala, jestli něco nechci, a čekala, co napíšu. Táta se zastavil v kuchyni a aspoň se usmál, což dřív skoro nedělal. Brácha mi začal posílat vtipy přes mobil. Přitom jsme spolu nikdy moc nekomunikovali. Najednou to bylo jiné. Klidnější. Upřímnější.

Začala jsem si všímat věcí, které mi předtím úplně unikaly. Jak máma vždycky napůl řekla a napůl neřekla, že má strach. Jak táta poprvé od smrti dědy nahlas mluvil o tom, že ho to pořád mrzí. Jak brácha umí být vtipný i bez sarkasmu. Nikdy jsem si toho nevšimla. Měla jsem pocit, že je vlastně teprve teď opravdu poznávám.

Mohlo by Vás zajímat:

Tereza (29): O syna jsem se nebála, dokud mi ho málem neukradla žena v obchodě

Chvíli jsem předstírala, že mluvit nemůžu

A i když už jsem mohla mluvit, neřekla jsem jim to hned. Ne proto, že bych chtěla lhát, ale protože mi bylo líp, když jsem jen poslouchala. Když jsem je mohla nechat mluvit bez toho, abych jim hned skákala do řeči nebo je opravovala. Protože to jsem opravdu měla ve zvyku. A hlavně jsem nikdy nebyla dobrá posluchačka

Po pár týdnech jsem zase začala mluvit, nejdřív jen trochu. Bylo to divné. Čekali, kdy jim to oznámím, ale já to prostě postupně začala dělat. A všimli si toho, ale neřešili to. Možná byli taky rádi, že je doma klid.

Od té doby to mezi námi funguje jinak. Nemáme hluboký rozhovory každý večer. Ale víc se respektujeme. Jsme si nějak blíž. A to všechno jen proto, že jsem na chvíli ztichla. Kdybych se nepraštila, asi by to takhle nikdy nedopadlo.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Michaela (48): Byla jsem hlavní podezřelá v manželově záhadném úmrtí. Dodnes nevím, co se tehdy vlastně stalo

Doporučené video