Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Před několika lety Michaele zemřel náhle manžel. Jako by nestačilo, že přišla o svého životního partnera, musela se ještě poprat s nařčením, že ona mohla za jeho smrt. Dodnes neví, co se opravdu stalo, ale tato událost s ní zůstává.
Před lety mi zemřel manžel. Byli jsme spolu deset let. Na pohled normální vztah. Sem tam jsme se pohádali, ale nepotrpěli jsme si na velké dramatické scény. Oba jsme měli rádi klid. Hodně jsme toho spolu prožili. Nemohla jsem mít děti, což na náš vztah dopadalo už od jeho začátku, ale zvládli jsme to. Prostě jsme spolu měli žít až do konce sami.
Našla jsem ho v obýváku
Ten víkend jsem byla u sestry. Slavila narozeniny, chtěla, ať tam přespím. On zůstal doma. V neděli večer jsem přijela a našla ho na zemi v obýváku. Ležel divně zkroucený, bezvládný. Zavolala jsem záchranku. Ze začátku to vypadalo jako infarkt. Věřila jsem tomu. Vlastně jsem se v tu chvíli upnula k tomu, že to musel být infarkt.
Jenže pak přišla pitva. Našli v jeho těle stopy toxické látky – něco jako silný čistič, co se používá v dílnách nebo garážích. Doma jsme nic takového neměli. Aspoň já jsem o tom nevěděla, ale zas jsem mu do garáže nechodila. To bylo jeho království. Já se starala o domácnost.
Tento nález, ale najednou všechno obrátil naruby. Policie mě začala vyslýchat. Ptali se na pojištění, hádky, naše finance. Vyptávali se na náš vztah, na to, proč jsem odjela, jestli jsme se ten týden předtím nepohádali. Byli u nás doma, vzali počítač, prošli mi e-maily.
Stala se ze mě hlavní podezřelá
Nakonec mě obvinili. Byla jsem tři týdny ve vazbě. „Musíme prošetřit všechny důkazy i vaše podezřelé alibi.“ Přeci jen jsem byla u sestry, to se dá snadno zinscenovat. A i když to později smetli ze stolu kvůli nedostatku důkazů, nános z toho zůstal.
Lidi si šeptali. Kamarádi se odmlčeli. V práci jsem nedokázala vydržet – chodila jsem po chodbách a měla pocit, že se na mě všichni dívají, ukazují si na mě prstem, jako bych si vykračovala ve vězeňském mundúru. O pár měsíců později jsem se přestěhovala do jiného města a začala nový život...
Nikdy se s jistotou nezjistilo, co se stalo. Jestli to udělal sám, omylem, nebo něco vypil a omdlel. Alkohol v krvi neměl. Možná mu někdo něco podal. Ale žádný „někdo“ se nikdy nenašel. Doteď nevím, co je horší – představa, že se zabil a já jsem si nevšimla signálů? Anebo že po světě běhá někdo, kdo mi vzal manžela, a já o tom ani nevím?
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
