
Vanda si myslela, že se konečně zamilovala do správného muže a bude šťastná. Jeho občasné záchvaty vzteku omlouvala, protože měla nasazené růžové brýle. První společná dovolená ale ukázala přítelovu pravou tvář. Místo romantiky zažila hádky a žárlivé scény. Nakonec ji přítel nechal na místě samotnou...
Jsem si jistá, že po tomhle šíleném zážitku si dám od chlapů na dlouho pauzu. Takhle jsem si naši první dovolenou opravdu nepředstavovala.
Na začátku bylo všechno růžové
S Honzou jsem se potkala na jedné narozeninové party. Stejně jako já nechtěl pít do němoty a moc se nebavil. Tak jsme se dali do řeči. Měli jsme toho hodně společného, a tak jsem byla nadšená, když mi nabídl, ať se potkáme ještě někde v klidu. Vše vypadalo skvěle a já po několika nevydařených vztazích začala věřit, že by to tentokrát mohlo vyjít.
Přiznám se ale, že mě občas překvapily některé Honzovy reakce. Byl trochu prudší, ale říkala jsem si, že to je prostě jeho temperament. A jak to tak bývá, v největší zamilovanosti vidíte jen to hezké.
Když jsem se o tom zmínila kamarádce, dost se na mě mračila a já na ni byla naštvaná, že mi nový vztah nepřeje. „Jen abys nebyla jednou překvapená,“ varovala mě a já se jí vysmála: „Ale prosím tě, všichni máme nějaké chyby.“ Až zpětně vím, že měla pravdu a myslela to dobře. Jenže já si to za žádnou cenu nechtěla připustit.
V Benátkách přišlo vystřízlivění
Když mě Honza pozval na prodloužený víkend do Benátek, byla jsem nadšená. Do té doby jsme trávili víkendy jen v Praze. Buď u mě, nebo u něj. Hned jsem si představovala, jak budeme ruku v ruce chodit po městě a v objetí se projíždět v gondole. Prostě romantika jako z pohádky. Nemohla jsem se dočkat. Přistoupila jsem dokonce i na to, že pojedeme autem, protože Honza má velký strach z létání.
Vybral opravdu krásný hotel v centru a já mu byla vděčná. Jenže při placení přišlo drsné vystřízlivění. Počítala jsem s tím, že když mě zve, nebude po mně chtít peníze. „Já to teď zaplatím a ty pošleš půlku na účet, jo?“ řekl sebejistě.
Byla jsem v šoku. „Já myslela, že mě zveš…,“ špitla jsem.
Zakabonil se a já pochopila, že nemá cenu se hádat. To nejhorší mě ale teprve čekalo.
Udělal mi šílenou scénu
S tímhle nečekaným výdajem jsem sice nepočítala, ale nechtěla jsem dát najevo, jak se mě to dotklo. Druhý večer jsme zašli na drink. Já se chvíli zapovídala s číšníkem, protože mi připomněl Itálii, kde jsem studovala. Smáli jsme se, ale nic víc v tom nebylo.
Honza to ale viděl jinak a během chvíle jsem uviděla jeho drsnější tvář. „Že ti není hanba! Jsme tu spolu a ty musíš flirtovat hned s prvním číšníkem?“ vyjel na mě v plné kavárně. Lidé se otáčeli a já měla chuť se propadnout hanbou. Celý večer jsem se to pak snažila urovnat. Několikrát jsem mu opakovala, že to přeci nic neznamenalo, ale on se urazil, sebral se a šel spát. Doufala jsem, že se z toho vzteku vyspí a ráno bude lépe. Bylo mi vážně líto, že si tak kazíme první společnou dovolenou, navíc na tak krásném místě... Dlouho jsem nemohla zabrat a usnula až k ránu.
Klidně odjel beze mě
Ráno jsem zjistila, že Honza v posteli není. Myslela jsem, že se třeba šel projít, jenže pak jsem našla vzkaz: „Zklamala jsi mě. Odjel jsem sám, ty si jistě poradíš. Třeba tě zachrání ten úžasný číšník.“ Četla jsem ty věty několikrát a nevěřila svým očím. Co to má znamenat? To je určitě nějaký hloupý vtip. Opravdu jsem si myslela, že už ta včerejší scéna byla dost přehnaná a tohle by neudělal.
Ale udělal. Zůstala jsem tam sama. V cizím městě, bez auta, bez plánu. Nakonec jsem si musela koupit drahou letenku domů. Další výdaj, se kterým jsem nepočítala...
Druhou šanci nedostane
Honzovi jsem několikrát volala a psala. Na nic nereagoval. Až dva dny po mém návratu mi napsal zprávu, jako by se nic nestalo. „Tak co, lásko, jak ses měla? Chyběla jsi mi.“
Opět šok. Co si to dovoluje? To jako čeká, že mu vše odpustím? I když jsem dlouho naivně doufala, že jeho výbušnost je jen drobnost, konečně mi došlo, že je to zásadní problém a pokračování v tomhle vztahu by byla cesta do pekla. Jsem ráda, že jsem včas poznala pravdu, i když mě to přišlo draho. „Díky za Benátky. Díky za tvrdou, ale potřebnou lekci. Už s tebou nechci mít nic společného,“ odepsala jsem mu a vymazala si ho z kontaktů. Teď vím, že radši budu sama než s někým, kdo zbaběle uteče a nechá mě v nouzi.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].